Bohové Olympu: Proroctví (Kniha 1.)

Porada nebyla vůbec taková, jak si Jason představoval. Předně,konala se v hlavní budově ve společenské místnosti kolem pingpongového stolu a jeden satyr podával nachos a colu. Někdo sem přinesl z obývacího pokoje levharta Seymoura a pověsil ho na zed. Každou chvíli mu nějaký instruktor hodil pamlsek.Jason se rozhlížel a snažil si zapamatovat jména všech. Vedle něj naštěstí seděli Leo a Piper — byla to jejich první porada instruktorů. Clarisse, vůdkyně Arésova srubu, měla nohy nastole, ale nikdo se netvářil, že by mu to vadilo. Clovis z Hypnosova srubu pochrupoval v rohu a Butch od Iris zkoušel, kolik tužek se mu vejde do nosních dírek. Travis Stolí od Herma držel zapalovač pod pingpongovým míčkem a snažil se ho zapálit a Will Solace z Apollónova srubu si nepřítomně obvazoval a zase uvolňoval zápěstí. Instruktorka ze srubu Hekaté, Lou Ellen bůhvíjak dál, s Mirandou Gardinerovou od Démétér hrála,kdo koho chytí za nos, až na to, že Lou Ellen vážně kouzlem ukradla Mirandě nos a Miranda se ho snažila získat zpátky. číst dál

Jason čekal sám ve srubu číslo jedna.Annabeth a Ráchel měly každou chvíli dorazit na setkání hlavních instruktorů a Jason potřeboval čas na přemýšlení.Předchozí noc měl takové sny, že se mu nechtělo se s nimi svěřovat - dokonce ani Piper. Paměť mu pořád obalovala mlha,ale kousky a útržky se mu vracely. Ta noc, kdy ho Lupa zkoušela ve Vlčím domě, aby se rozhodlo, jestli z něj bude mládě nebo potrava. Pak dlouhá cesta na jih do... na to si nevzpomínal,ale viděl záblesky svého starého života. Den, kdy mu vypálili ten znak na ruku. Den, kdy ho zvedli na štít a prohlásili prétorem. Tváře přátel:... číst dál

Trvalo několik minut, než to všem došlo. Pak se Héfaistovi táborníci začali vyptávat jeden přes druhého. Kdo jsou ti čtyři další polobohové? Jak dlouho potrvá stavba lodě? Proč nemůžou jet do Řecka všichni?„Hrdinové!“ Cheirón zabušil kopytem do podlahy. „Všechny podrobnosti ještě nejsou jasné, ale Leo má pravdu. Bude potřebovat vaši pomoc se stavbou Arga II. Možná je to největší projekt, do kterého se srub číslo devět kdy pustil, ještě větší než ten bronzový drak."„Zabere to nejmíň rok,“ odhadovala Nyssa. „Máme tolik času:„Máme nanejvýš šest měsíců,“ prohlásil Cheirón. „Měli byste vyplout za letního slunovratu, kdy je síla bohů největší. Kromě toho nemůžeme věřit bohům větru a letní větry se dají nejsnáz zvládnout. Později byste už možná Giganty nestihli zastavit.Musíte se vyhýbat putování po zemi, používat jen vzduch a moře,takže toto plavidlo je dokonalé. Jason je syn boha nebes...“ číst dál

Leo se necítil takhle nesvůj od té doby, co nabízel tofu burgery vlkodlakovi. Když došel k vápencovému útesu v lese, obrátil se ke skupině a nervózně se usmál. „A jsme tady.“Rozpálil ruku a položil ji na dveře.Jeho sourozenci ze srubu zalapali po dechu.„Leo!“ vykřikla Nyssa. „Ty jsi ohňonoš!“„Jo, díky,“ přikývl. „Já vím Jake Mason, který už byl venku ze sádrového krunýře, ale pořád se belhal o berlích, vydechl: „Svatý Héfaiste. To znamená- je to tak vzácné, že —“Masivní kamenné dveře se otevřely a všem poklesla čelist.Leova planoucí ruka najednou nevypadala jako takový zázrak.Dokonce i Piper a Jasona to omráčilo, a to poslední dobou viděli dost úžasných věcí.Jen Cheirón se netvářil překvapeně. Kentaur svraštil huňaté obočí a pohladil si bradu, jako by měli projít minovým polem. číst dál

Piper si toho ze zbytku večera moc nepamatovala. Vylíčili svůj příběh a odpověděli táborníkům na milion otázek, ale nakonec si Cheirón všiml, jak jsou unavení, a poslal je do postele.Bylo příjemné vyspat se na opravdové matraci a Piper byla tak vyčerpaná, že okamžitě zabrala, což jí ušetřilo starosti, jaké to bude, vrátit se do Afrodítina srubu.Druhý den ráno se probudila na svém lůžku a připadala si silnější. Slunce se dralo okny dovnitř spolu s příjemným vánkem,jako by bylo jaro, a ne zima. Ptáci zpívali. Nestvůry kvílely v lese. Z jídelního pavilonu se nesla vůně snídaně — slanina,palačinky a další úžasné věci.Drew a její gang stály kolem postele a kabonily se na ni sezaloženýma rukama.„Dobré ráno." Piper se posadila a usmála se. „Krásný den.“„Kvůli tobě přijdeme pozdě na snídani,” prohlásila Drew,„a to znamená, že ty uklidíš srub na inspekci. číst dál

„Jasone!“Piper znovu a znovu volala jeho jméno, držela ho, i když už skoro ztratila naději. Byl v bezvědomí dvě minuty. Kouřilo se z něj, oči měl obrácené v sloup. Nevěděla, jestli vůbec dýchá.„To nemá smysl, dítě H éra stála nad nimi ve svých obyčejných černých šatech a v šálu.Piper neviděla, jak se bohyně proměnila v jaderný výbuch.Naštěstí si zakryla oči, ale ještě pořád před nimi měla mžitky.Z údolí zmizely poslední stopy zimy. Nezbyl tu jediný pozůstatek bitvy. Nestvůry se vypařily. Ruiny se vrátily k tomu, co byly předtím - pořád ruiny, ale beze stop po tom, že se tudy prohnala horda vlků, duchové bouře a šestirucí obři.Dokonce i Lovkyně ožily. Většina jich čekala v uctivé vzdálenosti na louce, ale Thalia si klekla vedle Piper a položila ruku Jasonovi na čelo.Zvedla hlavu a zabodla se pohledem do bohyně. „To je vaše vina. Udělejte něco!“ číst dál

Jeden vlk se vrhl na Jasona. Ten ustoupil, praštil bestii prknem do čumáku a spokojeně si poslechl, jak to křuplo. Možná ji zabije jenom stříbro, ale staré dobré prkno způsobí pořádný bolehlav.Obrátil se za zvukem kopyt a uviděl, jak se na něj vrhá bouřkový koňský duch.Jason se soustředil a povolal vítr. Těsně předtím, než ho kůň stačil ušlapat, vymrštil se do vzduchu, popadl koně za přízračný hřbet a vyhoupl se mu na záda.Bouřkový duch začal vyhazovat. Snažil se Jasona setřást,pak se zkusil rozpustit na mlhu, aby se ho zbavil; ale Jasonovi se nějak povedlo udržet se na něm. Silou vůle donu... číst dál

Po boji na Mount Diablo Jason nečekal, že by se ještě někdy víc bál nebo si připadal zničenější.Teď mu sestra ležela zmrzlá u nohou. Byl obklopený nestvůrami.Zlomil si zlatý meč a místo něj měl kus dřeva. A zbývalo mu asi tak pět minut, než z klece vyrazí král Gigantů a zničí je. Jason už vytáhl své největší eso, když povolal Diův blesk v boji s Enkeladem, a pochyboval, že bude mít sílu nebo dostane seshora takovou pomoc, aby to mohl udělat znova.A to znamenalo, že měl k dobru jen uvězněnou bohyni, jednu skoropřítelkyni s dýkou a Lea, který si zřejmě myslel, že porazí armádu temnoty mátovými pastilkami.A ke všemu se Jasonovi ještě vracely ty nejhorší vzpomínky.Věděl jistě, že v životě udělal spoustu nebezpečných věcí, ale nikdy se nedostal blíž smrti než právě ted.Nepřítel byl příjemný na pohled. Chioné se usmívala, tmavé oči se jí leskly, ledová dýka v ruce rostla.„Cos to udělala?” chtěl vědět Jason. číst dál

Leo si nejdřív pomyslel, že přední sklo bombardují kameny.Pak mu došlo, že jsou to kroupy. Na okrajích skla se objevila námraza a výhled mu blokovaly obrazce jinovatky.„Ledová bouře?“ houkla Piper přes motor a vítr. „V údolí Sonoma má být takhle zima?“Leo si nebyl jistý, ale něco na té bouři mu připadalo úmyslné,škodolibé - jako by se do nich pustila schválně.Jason se rychle probral. Přilezl dopředu a chytil se jejich sedadel,aby nabral rovnováhu. „Blížíme se k cíli.“Leo měl moc práce s pákou, aby odpověděl. Řízení helikoptéry najednou nebylo jen tak. Začínala reagovat pomalu a trhaně. Celý stroj se v ledovém větru otřásal, nejspíš nebyl určený na létání v chladu. Řízení odmítalo spolupráci, začínali ztrácet výšku.Zem pod nimi vypadala jako temná pokrývka ze stromů a mlhy. Před nimi se tyčil hřeben kopce a Leo trhl pákou, taktak se vyhnul vrcholkům stromů. číst dál

Opravdu budeš řídit helikoptéru? Jasně, proč ne. Leo už v tom týdnu nadělal spoustu horších šíleností.Slunce zacházelo, když letěli na sever přes Richmondský most, a Leovi se nechtělo věřit, že ten den tak rychle utekl.Na druhou stranu, když je člověk hyperaktivní a k tomu si příjemně zabojuje na život a na smrt, čas letí jako splašený.Během řízení plynule přecházel od sebejistoty k panice.Když na to nemyslel, zjistil, že automaticky mačká správná tlačítka,kontroluje výškoměr, ovládá řídicí páku a letí rovně. Jakmile si dovolil myslet na to, co to vlastně provádí, zpanikařil.Představil si, jak na něj teta Rosa Španělsky ječí, že je zločinec a raubíř, který s nimi se všemi havaruje a shoří. Něco v něm mělo podezření, že se teta neplete.„Jde to?“ zeptala se Piper ze sedadla druhého pilota. Zněla nervózněji, než si připadal sám, takže nasadil statečnou tvář.„Bezvadně," prohlásil. „Takže co je to Vlčí dům?“ číst dál

Řízení letového provozu na letišti v Oaklandu nechtělo nechat přistát nehlášenou helikoptéru - dokud si Piper nevzala vysílačku. Pak se ukázalo, že to není žádný problém.Vystoupili na letištní plochu a všichni se podívali na Piper.„Co teď?“ zeptal se Jason.Připadala si nesvá. Netoužila výpravě velet, ale kvůli tátovi chtěla vypadat sebejistě. Žádný plán neměla. Jenom si vzpomněla,že letěl do Oaklandu, když byl unesen, a to znamenalo,že tu někde bude mít své osobní letadlo. Ale dnes byl den slunovratu.Je třeba zachránit Héru. Netušili, kam jít ani jestli už není pozdě. Ale jak může tátu opus... číst dál

Vypůjčit si helikoptéru byla hračka. Dostat tátu na palubu už ne.Piper stačilo jen pár slov improvizovaným Leovým megafonem,aby helikoptéru přesvědčila k přistání na hoře. Stroj letecké služby parku byl určený na zdravotní evakuace, na záchranu lidí a pátrání, a když Piper řekla té milé pilotce, že by bylo skvělé,kdyby je odvezla na letiště v Oaklandu, nadšeně souhlasila.„Ne,“ bránil se její otec, když ho zvedli ze země. „Piper, co -to byly nestvůry - to byly nestvůry —“Potřebovala Lea i Jasona, aby ho udrželi, zatímco trenér Hedge sbíral jejich věci. Satyr měl naštěstí už kalhoty i boty za... číst dál

Čas jako by se zpomalil, což bylo vážně zoufalé, protože se Jason pořád nemohl pohnout. Připadalo mu, že se propadá do země, jako by ta zem byla vodní lůžko — pohodlná postel,která ho vybízí, aby se uvolnil a poddal se. Uvažoval, jestli jsou pravdivé ty historky o podsvětí. Skončí na Trestných polích nebo v Elysiu? Platí pořád jeho skutky, i když si na ně nedokáže vzpomenout? Uvažoval, jestli to vezmou soudci v úvahu nebo jestli mu táta Zeus napíše lísteček: „Omluvte, prosím,mého syna Jasona z věčného zatracení. Měl amnézii.“Jason necítil ruce. Viděl, jak se mu k hrudi pomalu snáší špička kopí. Věděl, že by se měl pohnout, ale nešlo to. To je legrace, pomyslel si. Člověk se tak moc snaží přežít a pak bum.Jenom tu tak bezmocně leží a obr ho propíchne.Leův hlas zaječel: „Bacha!“Do Enkelada se s mohutným lup! zabodl veliký kovový klín. Gigant se zakymácel a zhroutil se do jámy.„Vstávej, Jasone!" křikla Piper. Její hlas mu dodal energii, číst dál

Když se Jasonovi zlomilo kopí, věděl, že je s ním konec.Bitva začala docela dobře. Jasonovi zafungovaly instinkty a cosi mu napovědělo, že s podobnými protivníky už bojoval.Velikost a síla rovná se pomalost, takže Jason musel být rychlejší- udržovat tempo, vyčerpat protivníka a nenechat se rozmačkat nebo sežehnout.Odkulil se stranou před prvním úderem obrova kopí a bodl Enkelada do kotníku. Jasonovu kopí se podařilo proniknout silnou dračí kůží a na obrovu nohu s pařátem se vylil zlatý ichor, krev nesmrtelných.Enkelados zavyl bolestí a vychrlil na něj oheň. Jason se vrhl pryč, překulil se z... číst dál

Ten plán se pokazil skoro okamžitě. Piper se kradla podél útesu,snažila se držet hlavu dole a Leo, Jason a trenér vešli přímo na paseku.Jason si povolal zlaté kopí. Zamával jím nad hlavou a křikl:„Gigante!" Znělo to dost dobře a mnohem sebejistěji, než by dokázal Leo. Ten uvažoval spíš o něčem jako: „Jsme bídní červi!Nezabíjejte nás!“Enkelados přestal brebentit. Obrátil se k nim, zašklebil sea odhalil tesáky hodné šavlozubého tygra.„No," zaduněl obr. „To je ale příjemné překvapení."Leovi se to nelíbilo. Sevřel ruku na té hračce na klíček. Popošel stranou a nenápadně se blížil k buldozeru.Tr... číst dál