Kapitola 48 - Leo 2.část

Leo si nejdřív pomyslel, že přední sklo bombardují kameny.Pak mu došlo, že jsou to kroupy. Na okrajích skla se objevila námraza a výhled mu blokovaly obrazce jinovatky.„Ledová bouře?“ houkla Piper přes motor a vítr. „V údolí Sonoma má být takhle zima?“Leo si nebyl jistý, ale něco na té bouři mu připadalo úmyslné,škodolibé - jako by se do nich pustila schválně.Jason se rychle probral. Přilezl dopředu a chytil se jejich sedadel,aby nabral rovnováhu. „Blížíme se k cíli.“Leo měl moc práce s pákou, aby odpověděl. Řízení helikoptéry najednou nebylo jen tak. Začínala reagovat pomalu a trhaně. Celý stroj se v ledovém větru otřásal, nejspíš nebyl určený na létání v chladu. Řízení odmítalo spolupráci, začínali ztrácet výšku.Zem pod nimi vypadala jako temná pokrývka ze stromů a mlhy. Před nimi se tyčil hřeben kopce a Leo trhl pákou, taktak se vyhnul vrcholkům stromů.
„Tamhle!“ křikl Jason.Otevřelo se před nimi malé údolí s mlhavým obrysem budovy uprostřed. Leo zamířil přímo k ní. Všude kolem bylo vidět záblesky světla, které Leovi nepříjemně připomněly lasery na Midasově pozemku. Na okraji mýtiny se lámaly a vybuchovaly stromy. Mlhou se pohybovaly siluety. Vypadalo to, že se bojuje všude.Posadil helikoptéru na zmrzlé pole asi pětatřicet metrů od domu a vypnul motor. Už se chystal, že si oddechne, když uslyšel hvizd a uviděl tmavý obrys, valící se na ně z mlhy.„Ven!“ zaječel Leo.Vyskočili z helikoptéry a taktak se dostali zpod vrtulí, když zemí otřáslo mohutné PRAÁASK, srazilo Lea na zem a posypalo ho ledem.Rozechvěle se zvedl a viděl, že helikoptéru Bell 412 právě rozmačkala největší sněhová koule na světě - chumel sněhu,ledu a hlíny, velký jako garáž.„Není ti nic?“ Doběhli k němu Jason a Piper. Oba vypadali v pořádku, až na to, že byli celí od sněhu a bahna.„Ne.“ Leo se oklepal. „Myslím, že té pilotce dlužíme helikoptéru."Piper ukázala na jih. „Bojuje se tam.“ Pak se zamračila.„Ne ... je to všude kolem.“Měla pravdu. Zvuky boje se ozývaly po celém údolí. V tom sněhu a mlze se to nedalo poznat, ale zdálo se, že boj zuří v kruhu kolem Vlčího domu.Vysněný dům Jacka Londona se tyčil za nimi - mohutná ruina z červených a šedých kamenů a hrubě osekaných trámů.Leo si dokázal představit, jak vypadal, než shořel - jako kombinace srubu z polen a hradu, něco takového, co by si postavil dřevorubec miliardář. Ale v té mlze a mokrém sněhu ta zřícenina vypadala opuštěně a strašidelně. Leo ochotně věřil, že ty ruiny jsou prokleté.„Jasone!“ zavolal dívčí hlas.Z mlhy se vynořila Thalia, bundu celou od sněhu. V ruce měla luk a skoro prázdný toulec. Běžela k nim, ale zvládla jenom pár kroků, pak z bouře za ní vyrazil šestiruký obr s napřaženou palicí v každé ruce.„Pozor!“ zaječel Leo. Vyrazili jí na pomoc, ale Thalia si poradila.Udělala přemet, během té gymnastické otočky založila šíp a přistála v kleku. Obr dostal stříbrný šíp přímo mezi oči a rozpustil se na hromadu hlíny.Thalia se zvedla a vzala si šíp, ale hrot se ulomil. „To byl můj poslední." Naštvaně nakopla hromádku hlíny. „Pitomý obr.“„Ale zásah to byl slušný,” ocenil Leo.Thalia si ho nevšímala jako obyčejně (což určitě znamenalo,že ho považuje za stejně skvělého jako vždycky). Objala Jasona a pokývla hlavou na Piper. „Právě včas. Mé Lovkyně udržují kruh kolem domu, ale každou chvíli nás přemůžou."„Obři?” zeptal se Jason.„A k tomu vlci — Lykáónovi pomocníci. Thalia si odfoukla z nosu vločku sněhu. „A taky bouřkoví duchové —'"„Ale my jsme je dali Aiolovi!“ namítla Piper.„Který se nás pokusil zabít,“ připomněl jí Leo. „Možná zase pomáhá Gaie.“„Já nevím," povzdechla si Thalia. „Ale nestvůry se znovutvoří skoro tak rychle, jak je stačíme zabíjet. Vlčí dům jsme dobyly bez problému; překvapily jsme stráže a poslaly je přímo do Tartaru. Ale pak se spustila ta divná sněhová houře. Začala útočit jedna vlna nestvůr za druhou. A teď jsme tu v obklíčení.Já nevím, kdo nebo co vede ten útok, ale myslím, že to naplánovali.Je to léčka, jak zabít každého, kdo se pokusí zachránit Héru.“„Kde je?“ zeptal se Jason.„Uvnitř,“ ukázala Thalia. „Zkoušely jsme ji osvobodit, ale nedaří se nám rozbít klec. Chybí jenom pár minut, než zajde slunce. Héra si myslí, že v tu chvíli se Porfyrión znovu narodí.Navíc je většina nestvůr v noci silnější. Pokud Héru brzo neosvobodíme...Nemusela to ani doříct.Leo, Jason a Piper se vydali za ní do rozvalin domu.Jason překročil práh a zhroutil se.„Hej!“ Leo ho zachytil. „Tak to ne, člověče. Co se děje?"„To místo...“ Jason zavrtěl hlavou. „Promiň... Všechno se mi to vrátilo."„Takže už jsi tady byl? usoudila Piper.„Oba jsme tu byli," odpověděla Thalia. Tvářila se zachmuřeně,jako by oznamovala něčí smrt. „Sem nás tehdy zavezla máma, když byl Jason maličký. Nechala ho tady a řekla mi, že je mrtvý A on prostě zmizel."„Dala mě vlkům," ozval se Jason. „Chtěla to tak Héra. Dala mě Lupě."„Tohle to nevím," zamračila se Thalia. „Kdo je Lupa?“Budovou otřásl výbuch. Venku se zvedl modrý mrak, jiskry a kusy ledu se rozlétly kolem jako jaderný výbuch, který okolí zahalil chladem místo žárem.
„Teď asi nebude vhodná doba na besedu," mínil Leo. „Ukaž nám bohyni."Uvnitř se Jason zase vzpamatoval. Dům měl tvar obří podkovy a Jason je vedl mezi oběma křídly na dvůr s prázdným jezírkem. Na dně, přesně jak popsal ze svého snu, vyrážely ze dna dva kužely z kamene a kořenů.Jeden byl mnohem větší - pevná temná masa, asi šest metrů vysoká. Leovi připomínal kamenný pytel na mrtvoly. Pod masou propletených kořenů rozeznal obrys hlavy, široká ramena,mohutnou hruď a paže, jako by nějaký tvor vězel v zemi až po pás. Ne, nevězel v zemi - vystupoval z ní.Věž na druhém konci nádrže se zdála menší a volnější. Každý pletenec byl silný jako telegrafní tyč a mezi nimi tak málo místa, že by Leo nejspíš neprostrčil ani ruku. Dovnitř ale viděl.V té kleci stála tía Callida.Vypadala přesně tak, jak si ji Leo pamatoval: tmavé vlasy přikryté šálem, černé vdovské šaty, vrásčitá tvář s lesknoucíma se děsivýma očima.Neplanula ani nevyzařovala žádnou sílu. Vypadala jako normální smrtelnice, prostě stará dobrá bláznivá chůva.Leo skočil do nádrže a přiblížil se ke kleci. „Hola, tía. Nějaký problém?"Založila si ruce na prsou a vztekle se nadechla. „Neprohlížej si mě jako nějakou svou mašinu, Leo Valdezi. Vytáhni mě odsud!"Thalia se zastavila vedle něj a znechuceně si měřila klec —nebo se tak možná dívala na bohyni. „Zkusily jsme všechno,co nás napadlo, Leo, ale možná jsem to nedělala od srdce. Kdyby to bylo na mně, prostě bych ji tu nechala trčet."
„Ááá, Thalia Graceová," zašklebila se bohyně. „Až se odtud dostanu, budeš litovat, že ses narodila.”„Nechte si to!“ vyštěkla Thalia. „Jste jenom prokletím pro všechny Diovy děti, už celé věky. Poslala jste na mou kamarádku Annabeth stádo krav s průjmem —“„Neprojevovala mi úctu!“„Srazila jste mi sochu na nohy.“„To byla nešťastná náhoda!"„A navíc jste mi vzala bratra!" Thalii rozčileně přeskakoval hlas. „Tady - přesně tady. Zničila jste nám život. Měli bychom vás nechat Gaie!“„No tak,“ zasáhl Jason. „Thálie — sestřičko - já vím. Ale teď na to není čas. Měla bys pomoct svým Lovkyním."Thalia zaťala zuby. „Fajn. Kvůli tobě, Jasone. Ale jestli se mě ptáš, ona za to nestojí."Thalia se otočila, vyskočila z nádrže a vyrazila z domu.Leo se obrátil k Héře s neochotným respektem. „Krávy s průjmem?"„Soustřeď se na klec, Leo," zavrčela. „A Jasone - ty jsi moudřejší než tvoje sestra. Dobře jsem si vybrala svého šampióna."„Já nejsem váš šampión, paní,“ odsekl Jason. „Pomáhám vám jenom proto, že jste mi ukradla vzpomínky a jste lepší než ta druhá strana. Když o tom mluvíme, co se tam děje?"Kývl ke druhé věži, která vypadala jako obří žulový pytel na mrtvoly. Zdálo se to jenom, nebo od té doby, co se sem dostali, vyrostla?„Tam, Jasone," prohlásila Héra, „znovu ožívá král Gigantů."„Fuj," vyhrkla Piper.„Jistě," přikývla Héra. „Porfyrión, nejsilnější svého druhu.Gaia potřebovala spoustu síly, aby ho probudila - mé síly. Celé týdny slábnu a má podstata slouží k vybudování jeho nového vládnití„Takže jste takový inkubátor,“ hádal Leo. „Nebo hnojivo.“Bohyně se na něj zaškaredila, ale Leovi to bylo jedno. Tahle stará dáma mu znepříjemňovala život od dětství. Měl plné právo se jí posmívat.„Vtipkuj si, jak libo," prohlásila Héra úsečně. „Ale za soumraku bude pozdě. Gigant se probere. Nabídne mi možnosti:buď si ho vezmu, nebo mě spolkne země. A vzít si ho nemůžu.Všechny nás to zničí. A až zemřeme, probudí se Gaia “Leo se zamračil na obrův kužel. „Nemůžeme to odpálit nebo tak něco?"„Beze mě na to nemáte sílu,“ zavrtěla hlavou Héra. „To už rovnou můžete zkoušet odpálit horu.“„To už jsme dneska udělali," poznamenal Jason.„Jen si pospěšte a dostaňte mě ven!“ žádala Héra.Jason se poškrábal na hlavě. „Leo, dokážeš to?“„Já nevím." Leo se snažil nepanikařit. „Kromě toho, jestli jebohyně, proč se neprolomí ven sama?"Héra vztekle přecházela po kleci, starořecky klela. „Zapoj mozek, Leo Valdezi. Vybrala jsem si tě proto, že jsi chytrý. Když je bohyně uvězněná, její síla je na nic. Tvůj vlastní otec mě jednou chytil do zlatého křesla. To bylo ponižující! Musela jsem ho prosit - prosit, aby mě osvobodil, a omluvit se, že jsem ho srazila z Olympu."„To zní fér,“ uchechtl se Leo.Héra mu věnovala božský ďábelský pohled. „Sleduju tě od té doby, kdys byl dítě, synu Héfaistův, protože jsem věděla,že mi v tuto chvíli můžeš pomoci. Pokud někdo najde způsob,jak zničit tenhle hnus, jsi to ty.“„Ale tohle není stroj. Je to, jako by Gaia vystrčila ruku ze země a ...“ Leovi se zatočila hlava. Připomněl se mu verš proroctví:Výheň a holoubek vězení zprostí Héru.„Počkat. Vážně mám nápad. Piper, potřebuju, abys mi pomohla.A bude to chtít čas.“Vzduch se pronikavě ochladil. Teplota klesla tak rychle, že Leovi popraskaly rty a dech se změnil na páru. Stěny Vlčího domu pokryl mráz. Dovnitř vtrhli ventové - ale místo okřídlených mužů měli podobu koní s temnými bouřkovými těly a hřívami, které sršely blesky. Některým trčely z boků stříbrné šípy. Za nimi následovali rudoocí vlci a šestirucí obři.Piper vytasila dýku. Jason popadl ze dna bazénu zmrzlé prkno. Leo sáhl do opasku, ale byl tak otřesený, že vylovil plechovku mátových pastilek. Rychle je tam zastrčil zpátky, než si toho někdo všimne, a vytáhl kladivo.Jeden vlk popošel dopředu. Vlekl za nohu sochu velikosti člověka. Na kraji nádrže otevřel tlamu a pustil sochu, aby ji všichni viděli - byla to ledová socha dívky, střelkyně s krátkými vlasy jako hřebíky a překvapeným výrazem ve tváři.„Thalie!“ Jason se k ní vrhl, ale Piper a Leo ho stáhli zpátky.Země kolem Thálie už začínala mrznout. Leo měl strach, že kdyby se jí Jason dotkl, možná by umrzl taky.„Kdo to udělal?" zaječel Jason. Tělo mu praskalo elektřinou.„Osobně ho zabiju!“Odněkud zpoza nestvůr uslyšel Leo dívčí smích, jasný a chladný. Vynořila se z mlhy ve sněhově bílých šatech, na dlouhých černých vlasech jí seděla stříbrná korunka. Měřila si je hlubokýma hnědýma očima, které se Leovi v Québeku zdály tak krásné.„Bon soir, mes amis,“ pozdravila Chioné, bohyně sněhu. Věnovala Leovi chladný úsměv. „Říkal jsi, že potřebuješ čas, synu Héfaistův? Bohužel, čas je přesně to, co nemáš.“