Období: duben 2013

Po tom, byla bitva v celku rychlá. Frank, Percy a Hazel nechali brodit nepřítele v propadlých dolech, První a druhá kohorta – pýcha tábora Jupiter, mazaná, velmi disciplinovaná se rozpadla pod útokem a naprosté novosti, že prohrávají. číst dál

FRANK se nikdy necítil tak jistý ničím, jako tím, že to dokážou, což ho znepokojovalo. Nic co kdy naplánoval, nevyšlo. Vždycky se mu podařilo akorát, to že mu něco zlomili, že ho zničili, spálili, usadili ho. Přesto věděl, že tahle strategie bude fungovat. Hazel jim našla tunel bez sebemenších problémů. Ve skutečnosti, měl pocit, že je nehledala, ale že se tunely utvořily podle jejích potřeb. Úseky, které byly propadlé v předešlých letech, náhle byly volné, měnily směr podle toho kam je Hazel vedla. Plížili se pomocí světla zářícího z Percyho meče. Nad nimi byli slyšet zvuky bitvy – táborníci křičeli různé povely, slon Hannibal řval zlostí, vodní děla střílela. Tunel se otřásal. Hazel měnila neustále směr. Špína na ně pršela. Frank si strčil ruku pod brnění, aby zkontroloval dřívko, které bylo stále na místě. Kdyby ho někdo trefil mohl by použít oheň, jako záchranné lano. To je špatné, peskoval sám sebe. Nemysli na to. číst dál

Frank si s pohřbu moc nepamatoval. Ale vzpomněl si na hodiny strávené na zadním dvorku babiččina domu, aby mohl střílet šípy na její porcelánovou kolekci. Babiččin dům byla nesourodá změť šedých kamenů na dvanácti akrech v severním Vancouveru. Její dvorek směřoval rovnou k Lynn Canyonskému parku. Ráno bylo chladné a sychravé, ale Frank necítil chlad. Měl na sobě černý vlněný oblek a černý svrchník, který kdysi patřil jeho dědečkovi. Frank byl překvapen, když zjistil, že mu velice dobře padl. číst dál