FRANK se nikdy necítil tak jistý ničím, jako tím, že to dokážou, což ho znepokojovalo. Nic co kdy naplánoval, nevyšlo. Vždycky se mu podařilo akorát, to že mu něco zlomili, že ho zničili, spálili, usadili ho. Přesto věděl, že tahle strategie bude fungovat. Hazel jim našla tunel bez sebemenších problémů. Ve skutečnosti, měl pocit, že je nehledala, ale že se tunely utvořily podle jejích potřeb. Úseky, které byly propadlé v předešlých letech, náhle byly volné, měnily směr podle toho kam je Hazel vedla. Plížili se pomocí světla zářícího z Percyho meče. Nad nimi byli slyšet zvuky bitvy – táborníci křičeli různé povely, slon Hannibal řval zlostí, vodní děla střílela. Tunel se otřásal. Hazel měnila neustále směr. Špína na ně pršela. Frank si strčil ruku pod brnění, aby zkontroloval dřívko, které bylo stále na místě. Kdyby ho někdo trefil mohl by použít oheň, jako záchranné lano. To je špatné, peskoval sám sebe. Nemysli na to.
,,Otevřené místo přímo před námi, ‚‘oznámila Hazel.,,Vyjdeme deset metrů od východní zdi.‘‘
"Jak to můžeš vědět?" Zeptal se Percy.
"Já nevím," řekla. "Ale jsem si tím jistá."
"Není tu tunel, který by vedl přímo ke zdi?" Frank uvažoval.
"Ne," řekla Hazel. "Inženýři byli chytří. Postavili zdi na staré základy, které jdou až na skalní podloží. A neptejte se, jak to vím. Prostě to vím. "
Frank o něco zakopl a zaklel. Percy podej sem trochu světla. Věc o kterou zakopl, bylo zářící stříbro. Sklonil se.
"Nedotýkejte se toho!" řekla Hazel.
Frankova ruka se zastavila pár centimetrů od kusu kovu. Vypadalo to jako čokoládová pusinka o velikosti pěsti.
"Je to masivní," řekl. "Stříbro?"
"Platina". Hazel zněla, jako by jí opustil rozum. "Zmizí to za vteřinu pryč. Nedotýkejte se toho, prosím. Je to nebezpečné.‘‘
Frank nechápal, jak kus kovu může být nebezpečný, ale vzal Hazel vážně. Díval se jak kus platiny, zajelo zpátky do hlíny. Zadíval se na ni.,,Jak to víš?‘‘Ve světle Percyho světla, vypadala strašidelněji než Lars.,,Vysvětlím to později.‘‘slíbila.
Další výbuch otřásl tunelem. O pár kroků dál z něho vylezli, přesně tam, kde Hazel předvídala. V přední části se před nimi objevila východní stěna opevnění. Po jejich levici, Frank viděl první linii páté kohorty postupující dopředu ve formaci želva, krunýř tvořily štíty, měli je nad hlavami i po stranách. Snažili se dostat k hlavní bráně, ale obránci na ně házeli kamení a střílely hořící šrouby z vrhačů, které před jejich nohami hloubily krátery. Vodní dělo na ně chrlilo proud vody, který stékal do příkopů plných nečistot, které se vyskytovaly přímo před kohortou. Percy hvízdl.,, To je hodně velký tlak.‘‘
Třetí a čtvrtá kohorta vůbec nepostupovaly. Stáli opodál a bavili se sledováním jejich‘‘spojence‘‘, který dostával na frak. Obránci, kteří byly na hradbách, křičeli urážky směrem k želví formaci, protože bylo vidět, že to nezvládají. Válečné hry byly kažené pátou, tak proč se jí nepomstít, že. Frank byl rudý vzteky.
"Pojďme jim trochu zmrazit úsměvy." Sáhl do toulce a vytáhl šíp těžší než ostatní. Železo bylo ve tvaru špičky rakety. Ultra tenký zlatý provaz natažený od konce šípu.
Vystřelený šíp, proti zdi vyžadoval více síly a dovednosti, než zvládla většina lukostřelců, ale Frank měl silné paže a výbornou mušku. Možná se Apollo dívá, pomyslel si.
"Co to dělá?" Zeptal se Percy. "Kotvící hák?"
"Říká se tomu šípová hydra," řekl Frank. "Můžeš knock-outovat vodní děla? "
Obránce se objevil na stěně nad nimi. "Hej!" Křikl na své spolubojovníky.,,Podívejte se na to! Další oběti!‘‘
"Percy," řekl Frank, "teď by bylo dobré."
Další táborníci dorazili na cimbuří a smáli se jim. Několik jich běželo k nejbližšímu vodnímu dělu a otočili jej směrem k Frankovi. Percy zavřel oči. Zvedl ruku.
Na zdi, někdo zakřičel, "dokořán, poražení!"
BOOM!
Dělo explodoval v ohňostroji modré, zelené a bílé. Obránci vykřikli, ale vodní rázová vlna se vyhrnula proti cimbuří a všechny je smetla. Ale než dopadli na zem, zachytili je orli a odnesli do bezpečí. Pak se celou východní stěnou ozvala exploze pohybující se skrz potrubí. Požáry způsobené vrhačskými škorpiony, byly uhašeny. Obránci se v tom zmatku rozptýlili, nebo byli rozházeni do vzduchu, kde je zachránili dobře cvičení orli. U hlavní brány, pátá kohorta zapomněla na své rozkazy a nechápavě se všichni rozhlíželi co se právě děje. Sklonili svoje štíty a dívali se na vzniklý chaos.
Frank vystřelil šíp. Ve vzduchu se objevilo jeho třpytivé lano k němu přivázané. Když šíp dosáhl vrcholu, kov se roztříštil do několika částí, které se omotaly kolem všeho, co jim přišlo do cesty – části zdí, škorpionů, do zničeného vodního děla, a omotalo i pár bránících táborníků, kteří vyjekli a v tu chvíli působili i oni jako kotvy na cimbuří. Z hlavního lana, se pomocí držadel udělal žebřík. "Jděte!" Řekl Frank.
Percy se usmál. "Ty první, Franku. To je tvoje strana. "
Frank zaváhal. Pak si přehodil svůj luk na záda a začal stoupat. Byl v půli cesty, než ho dostihly jeho smysly, které spustily na poplach. Frank se podíval na hlavní skupinu páté kohorty. Zírali na něj jako opaření.
"Tak co?" Frank křičel. "Útok!"
Gwen byla první, kdo se vzpamatoval. Usmála se a opakovala rozkaz. Ozval se jásot z bojiště. Slon Hannibal zatroubil štěstím, ale Frank už si nemohl dovolit se dál dívat. Vylezl na vrchol hradby, kde tři obránci snažili zničit lanový žebřík. Jediná dobrá věc na tom být velký, těžkopádný a navlečený v kovu – Frank byl jako obrněná bowlingová koule. Vrhl se na obránce, a svalil je jak kuželky. Vstal a převzal vedení nad cimbuří, máchal jeho pilumem tam a zpátky a srazil dolů všechny obránce, co mu stáli v cestě. Na některé použil šípy. Někteří se ho pokusili dostat meči, ale cítil se nezastavitelný. Pak se Hazel objevila vedle něj, tasila svůj jezdecký meč, jako by se pro bitvu narodila. Percy vyskočil na zeď a zvedl svůj Riptide.
"Zábava," řekl.
Společně vyčistili od obránců zbytek zdi. Pod nimi byla prolomena brána. Hannibal se vrhl po hlavě do pevnosti, z jeho kevlarového brnění se se neškodně odrážely šípy, jak po něm pálila zbytek obrany. Pátá kohorta postupovala za slonem, a bitva šla pěkně ruku v ruce. Konečně se od okraje Marsova pole, nesl bojový pokřik.
,,Trochu pozdě.‘‘zamručela Hazel.
"Nemůžeme jim nechat prapory," řekl Frank.
"Ne," Percy souhlasil. "Ty jsou naše."
Žádné další diskuse neproběhla, protože byla zbytečná. Pohybovali se jako tým, jako kdyby spolu spolupracovali už několik let. Spěchali dolů rozvalinami a do nepřátelské základny.
2025 ©