Kapitola 47 - Leo 1.část

Opravdu budeš řídit helikoptéru? Jasně, proč ne. Leo už v tom týdnu nadělal spoustu horších šíleností.Slunce zacházelo, když letěli na sever přes Richmondský most, a Leovi se nechtělo věřit, že ten den tak rychle utekl.Na druhou stranu, když je člověk hyperaktivní a k tomu si příjemně zabojuje na život a na smrt, čas letí jako splašený.Během řízení plynule přecházel od sebejistoty k panice.Když na to nemyslel, zjistil, že automaticky mačká správná tlačítka,kontroluje výškoměr, ovládá řídicí páku a letí rovně. Jakmile si dovolil myslet na to, co to vlastně provádí, zpanikařil.Představil si, jak na něj teta Rosa Španělsky ječí, že je zločinec a raubíř, který s nimi se všemi havaruje a shoří. Něco v něm mělo podezření, že se teta neplete.„Jde to?“ zeptala se Piper ze sedadla druhého pilota. Zněla nervózněji, než si připadal sám, takže nasadil statečnou tvář.„Bezvadně," prohlásil. „Takže co je to Vlčí dům?“
Jason klečel mezi jejich sedadly. „Opuštěný dům v údolí Sonoma. Postavil ho jeden polobůh — Jack London."Leo si to jméno nedokázal zařadit. „To je herec?“„Spisovatel,“ vysvětlila Piper. „Dobrodružné knížky, neříká ti to nic? Volání divočiny? Bílý tesák?‘„Přesně tak,“ přidal se Jason. „Syn Merkura - teda, chci říct, Herma. Byl to dobrodruh, cestoval po světě, chvíli byl dokonce vandrák. Pak vydělal majlant psaním. Koupil si ranč na venkově a rozhodl se, že si postaví tuhle velikou usedlost -Vlčí dům.“„A pojmenoval ho tak proto, že psal o vlcích?“ tipoval Leo.„Taky,“ přikývl Jason. „Ale to místo a důvod, proč psal o vlcích- to jsou narážky na jeho zkušenosti. V jeho životě je spousta neznámého - jak se narodil, kdo byl jeho táta, proč tolik cestoval- všechno se to dá vysvětlit jenom tím, že byl polobůh."Záliv pod nimi ubíhal a helikoptéra dál letěla na sever. Před nimi se táhly žluté kopce, kam Leo dohlédl.„Takže Jack London přišel do Tábora polokrevných," hádal znova Leo.„Ne,“ zavrtěl hlavou Jason. „Nepřišel."„Kámo, z těch tvých řečí už mám pomalu husí kůži. Vzpomínáš si na svou minulost, nebo ne?“„Na kousky,“ připustil Jason. „Jenom na kousky. Nic dobrého.Ten Vlčí dům stojí na posvěcené půdě. Tam London začal putování jako dítě - tam zjistil, že je polobůh. Proto se tam taky vrátil. Myslel si, že by tam mohl žít, zabrat si to tam, ale to místo mu nebylo souzené. Vlčí dům byl prokletý. Shořel týden předtím, než se tam měl s manželkou nastěhovat. Pár let potom London umřel a je tam uschovaný jeho popel.“
„Páni,“ podivila se Piper, „jak tohle všechno víš?“Jasonovi přejel po tváři nějaký stín. Nejspíš to byl mrak seshora,ale Leo by přísahal, že to vypadalo jako orel.„Já jsem tam své putování začal taky,“ vysvětlil Jason. „Je to mocné místo pro polobohy, nebezpečné místo. Pokud se ho Gaia zmocní, využije jeho sílu, pohřbí Héru za slunovratu a oživí Porfyrióna - mohlo by to stačit, aby se úplně probudila.”Leo držel ruku na řídicí páce, letěl plnou rychlostí, hnal se na sever. Vpředu viděl cosi na nebi - temnou skvrnu jako hradbu nízkých mraků nebo bouřku, přímo tam, kam mířili.Táta Piper o něm řekl, že je hrdina. A Leovi se ani nechtělo věřit některým věcem, které udělal - zničil Kyklopy, zneškodnil výbušné domovní zvonky, bojoval buldozerem s šestiruký miobry. Připadalo mu, jako by se to stalo někomu jinému. On je přece jenom Leo Valdez, osiřelý kluk z Houstonu. Celý život strávil na útěku a něco v něm pořád chtělo utéct. Co si to myslel,rozletět se k prokletému domu bojovat s dalšími ďábelskými nestvůrami?V hlavě mu zazněl mámin hlas: Všechno se dá spravit.Až na to, že ty jsi navěky pryč, pomyslel si Leo.Když viděl Piper a jejího tátu zase spolu, vážně ho to zasáhlo.I kdyby přežil tu výpravu a zachránil Héru, nečeká na něj žádné šťastné znovushledání. Nevrátí se zpátky k milující rodince.Neuvidí svou mámu.Helikoptéra se zachvěla. Kov zaskřípal a Leo málem slyšel,že to ťukání je morseovka: To není konec. To není konec.Srovnal stroj a vrzání přestalo. Jenom se mu to zdálo. Nesměl myslet na mámu ani na to, co mu pořád nedalo pokoj - že Gaia přivádí duše zpátky z podsvětí a že by toho možná mohl taky trochu využít... Z takových myšlenek by se zbláznil. Má před sebou práci.Potlačil logiku a nechal nastoupit instinkty-jako při řízení helikoptéry. Když si bude moc lámat hlavu nad výpravou nebo nad tím, co bude potom, zpanikaří. Vtip byl v tom, nemyslet -jenom přežít.„Jsme tam za půl hodinky," oznámil kamarádům, i když netušil,jak to ví. „Jestli si chcete odpočinout, teď je pravá chvíle.Jason se připoutal vzadu v helikoptéře a skoro hned usnul. Piper a Leo zůstali vzhůru.Po několika minutách trapného ticha se Leo ozval: „Víš,tvému tátovi se nic nestane. Nikdo mu nic neudělá, když bude mít s sebou tu bláznivou kozu.Piper zvedla oči a Lea zarazilo, jak moc se změnila. Nejen fyzicky. Byla nějak silnější. Zdálo se, že je víc... tady. Ve škole Wilderness se celé pololetí tvářila nenápadně, schovávala se v zadních řadách třídy, vzadu v autobuse, v rohu jídelny, co nejdál od největších křiklounů. Teď by ji nikdo nepřehlédl.Nezáleželo na tom, co měla na sobě - člověk se na ni prostě musel dívat.„Táta, řekla zamyšleně. „Jo, já vím. Myslela jsem na Jasona.Mám o něj strach.Leo přikývl. Čím víc se blížili k té hradbě temných mraků,tím víc se strachoval i Leo. „Začíná si vzpomínat. Musí z toho být nervózní.„Ale co když... Co když je někdo jiný?Lea už to taky napadlo. Pokud jim mlha dokázala ovlivnit vzpomínky, nemůže být celá Jasonova osobnost taky jenom iluze? Pokud jejich kamarád není kamarád a oni společně s ním míří do nějakého prokletého domu - na nebezpečné místo pro polobohy — co se stane, když se Jasonovi naplno vrátí paměť uprostřed bitvy?„Ne,“ usoudil Leo. „Po tom všem, co máme za sebou? To si nedovedu představit. Jsme parťáci. Jason to zvládne."Piper si uhladila modré šaty, potrhané a spálené z bitvy na Mount Diablo. „Doufám, že máš pravdu. Potřebuju ho...“Odkašlala si. „Chci říct, že mu potřebuju věřit...“„Já vím kývl Leo. Po tom, když viděl, jak se zhroutil její otec, chápal, že si Piper nemůže dovolit ztratit i Jasona. Zrovna viděla Tristana McLeana, svého skvělého uhlazeného tátu, filmovou hvězdu, jak se skoro zbláznil. I na Lea byl ten pohled trochu silné kafe, ale pro Piper - páni, to si nedokázal ani představit.Uvažoval, že kvůli tomu možná nevěří ani sama sobě.Napadne ji, že pokud se slabost dědí, sesype se i ona stejně jako táta?„Poslouchej, neboj se,“ spustil. „Piper, ty jsi ta nejsilnější,nejmocnější královna krásy, jakou jsem kdy potkal. Můžeš si věřit. Jo, a můžeš věřit i mně.“Helikoptéra se propadla s větrem a Leo málem vyskočil z kůže. Zaklel a srovnal ji.Piper se nervózně zasmála. „Mám ti věřit, jo?“„No jo, už nic neříkám.“ Ale zašklebil se na ni a na chvilku mu připadalo, že je mu prostě příjemně s kamarádkou.Pak se střetli s bouřkovými mraky.