Kapitola 53 - Leo 1.část

Leo se necítil takhle nesvůj od té doby, co nabízel tofu burgery vlkodlakovi. Když došel k vápencovému útesu v lese, obrátil se ke skupině a nervózně se usmál. „A jsme tady.“Rozpálil ruku a položil ji na dveře.Jeho sourozenci ze srubu zalapali po dechu.„Leo!“ vykřikla Nyssa. „Ty jsi ohňonoš!“„Jo, díky,“ přikývl. „Já vím Jake Mason, který už byl venku ze sádrového krunýře, ale pořád se belhal o berlích, vydechl: „Svatý Héfaiste. To znamená- je to tak vzácné, že —“Masivní kamenné dveře se otevřely a všem poklesla čelist.Leova planoucí ruka najednou nevypadala jako takový zázrak.Dokonce i Piper a Jasona to omráčilo, a to poslední dobou viděli dost úžasných věcí.Jen Cheirón se netvářil překvapeně. Kentaur svraštil huňaté obočí a pohladil si bradu, jako by měli projít minovým polem.
Z toho Leo znervózněl ještě víc, ale na rozmýšlení už bylo pozdě. Všechno mu napovídalo, že se o objev tohohle místa má podělit - aspoň s Héfaistovým srubem. A před Cheirónem a dvěma nejlepšími kamarády ho tajit taky nemohl.„Vítejte v bunkru číslo devět,“ prohlásil tak pevně, jak jen dokázal. „Račte dál.“Skupina mlčela, když procházela bunkrem. Všechno bylo přesně tak, jak to Leo nechal - obří stroje, ponky, staré mapy a schémata. Jenom jedno se změnilo. Na stole uprostřed trůnila Festusova hlava, pořád ještě obitá a sežehnutá po poslední havárii v Omaze.Leo k ní zamířil a pohladil draka po čele. V puse měl hořko.„Je mi to líto, Festusi. Ale nezapomenu na tebe."Jason položil ruku Leovi na rameno. „To ti sem odnesl Héfaistos?“Leo přikývl.„Ale opravit ho nemůžeš," soudil Jason.„Rozhodně ne,“ odpověděl Leo. „Ale ta hlava se dá ještě použít. Festus bude cestovat s náma.“Došla k nim Piper a zamračila se. „Jak to myslíš?"Než stačil Leo odpovědět, vyjekla Nyssa: „Lidi, koukněte se na tohle!"Stála u jednoho ponku a probírala se skicákem - nákresy různých strojů a zbraní.„Nic podobného jsem v životě neviděla," žasla. „Jsou tu úžasnější věci než v Daidalově dílně. Jenom sestrojit prototypy by trvalo sto let."„Kdo to tu postavil?" zeptal se Jake Mason. „A proč?"
Cheirón mlčel, ale Leo se zaměřil na nástěnnou mapu, kterou tu viděl už při první návštěvě. Ukazovala Tábor polokrevných s řadou antických lodí v zálivu, s katapulty na kopcích kolem údolí, s vyznačenými pastmi, příkopy a stanovišti pro útok ze zálohy.„Je to velitelské středisko pro válečné doby," oznámil. „Tábor už byl jednou napadený, ne?“„Za války s Titány?" zeptala se Piper.Nyssa zavrtěla hlavou. „To nebude ono. Kromě toho, tahle mapa vypadá hodně stará. A to datum... je tam vážně 1864?“Všichni se obrátili k Cheirónovi.Kentaur nervózně švihal ocasem. „Tábor byl napaden mnohokrát,"připustil. „Ta mapa pochází z poslední občanské války.“Leo očividně nebyl jediný popletený. Ostatní Héfaistovi táborníci se po sobě dívali a nechápavě se mračili.„Občanské války..." uvažovala Piper. „Myslíte americkou občanskou válku, tu před sto padesáti lety?“„Ano a ne,“ odpověděl Cheirón. „Ty dva konflikty - smrtelníků a polobohů - si byly podobné, jak už to bývá v západní historii. Podívejte se na kteroukoli občanskou válku nebo revoluci od pádu Říma a zjistíte, že v tu dobu proti sobě bojovalii polobohové. Ale tato občanská válka byla zvlášť hrozná. Pro americké smrtelníky je to pořád nejkrvavější konflikt všech dob - horší než ztráty ve dvou světových válkách. A stejně ničivá byla pro polobohy. Už tehdy tady stával Tábor polokrevných.V lese se odehrála strašlivá bitva, trvala celé dny a přinesla hrozné ztráty na obou stranách."„Na obou stranách," opakoval Leo. „Chcete říct, že se tábor rozdělil?”
„Ne," ozval se Jason. „Myslí dvě různé skupiny. Tábor polokrevných byl jedna válčící strana.”Leo si nebyl jistý, jestli stojí o odpověď, ale zeptal se: „Kdo byla ta druhá?“Cheirón vzhlédl k otrhané vlajce s nápisem BUNKR 9, jakoby vzpomínal na den, kdy byla vztyčena.„Odpověď je nebezpečná," varoval. „Přísahal jsem při řece Styx, že o tom nikdy nepromluvím. Po americké občanské válce bohy tak zděsily oběti na jejich dětech, že přísahali, že se to už nikdy nebude opakovat. Ty dvě skupiny byly rozděleny.Bohové jim pozměnili vůli a rozprostřeli mlhu tak hustou, aby zajistili, že si na sebe nepřátelé nikdy nevzpomenou, nikdy se na výpravách nesetkají, aby se zabránilo krveprolití. Tato mapa pochází z posledních temných dní roku 1864, kdy spolu ty dvě skupiny bojovaly naposled. Od té doby několikrát došlo ke stejně vyhrocené situaci. Zvlášť nebezpečná byla šedesátá léta dvacátého století. Ale podařilo se zabránit další občanské válce aspoň dosud. Jak Leo uhodl, tento bunkr byl velitelským střediskem Héfaistova srubu. Za posledních sto let se několikrát znovu otevřel, obvykle jako úkryt v dobách nepokojů. Ale přijít sem je nebezpečné. Probouzí to staré vzpomínky, staré spory. I když nám loni hrozil vpád Titánů, bál jsem se riskovat a bunkr použít."Leův vítězný pocit se najednou proměnil v provinilost.„Ale, víte, tohle místo si našlo mě. Mělo se to stát. Pomůže nám to.“„Doufám, že máš pravdu," přál si Cheirón.„Mám!“ Leo vytáhl z kapsy starou malůvku a rozložil ji na stole, aby ji všichni viděli.
„Tady," oznámil hrdě. „Aiolos mi to vrátil. Namaloval jsem to, když mi bylo pět. To je můj osud.“Nyssa se zamračila. „Leo, to je pastelkami namalovaná loď.“„Podívej." Ukázal na největší schéma na nástěnce - plánek řecké trirémy, lodi se třemi řadami vesel. Jeho sourozenci pomalu vykulili oči, když ty dva nákresy srovnali. Počet stěžňů a vesel, dokonce i ozdoby na štítech a plachtách přesně odpovídaly Leovu obrázku.„To není možné," podivila se Nyssa. „Ten plánek musí být starý nejmíň sto let.“„Proroctví — Nejisté — Let,“ luštil Jake Mason z poznámek na plánku. „Je to schéma létající lodi. Koukejte, tohle je podvozek.A zbraně - svátý Héfaiste: otáčivá balista, upevněné kuše,plátování z božského bronzu. Ta věc musí být parádní válečný stroj. Vyrobil ji někdy někdo?“„Ještě ne,“ odpověděl Leo. „Podívejte se na příd.“Nebylo pochyb - ta figura vpředu byla hlava draka. Velmi konkrétního draka.„Festus,“ vydechla Piper. Všichni se obrátili a podívali se na drakovu hlavu, usazenou na stole.„On má být ta postava," oznámil Leo. „Naše šťastné kouzlo,náš dohled na moři. Tu loď mám postavit já. Pojmenuju ji ArgoII. A lidi, budu potřebovat pomoct.”„Argoll,“ Piper se usmála. „Po Iásónově lodi.“Jason se zatvářil trochu rozpačitě, ale přikývl. „Leo má pravdu. Ta loď je přesně to, co na cestu potřebujeme„Na jakou cestu?'chtěla vědět Nyssa. „Zrovna jste se vrátili!Piper přejela prsty po staré malůvce. „Musíme se utkat s Porfyriónem, králem Gigantů. Řekl, že zničí bohy v jejich kořenech."„Jistě,” přikývl Cheirón. „Spousta z Rachelina Velkého proroctví je pro mě pořád záhada, ale jedna věc je jasná. Vy tři -Jason, Piper a Leo - jste mezi těmi sedmi polobohy, kteří se musí vydat na tu výpravu. Musíte se s obry střetnout v jejich domovině, kde jsou nejsilnější. Musíte je zastavit, než naplno probudí Gaiu, než zničí horu Olymp.„Ehm...“ Nyssa přešlápla. „Manhattan asi nemyslíte, že ne?“„Ne,“ odpověděl Leo. „Původní horu Olymp. Musíme se plavit do Řecka.“