Bohové Olympu: Znamení Atheny (Kniha 3.)

... číst dál

Chodba se táhla rovně a bez překážek, ale Annabeth se rozhodla,že po tom pádu nebude nic riskovat. Opírala se o zeď a berlí tápala po zemi, aby se ujistila, že tam nejsou žádné nástrahy.Jak tak postupovala, otravně sladký pach sílil a znervózňoval ji. Zvuk tekoucí vody za ní utichl. Vystřídal ho chór suchého šepotu jako milion drobných hlásků. Zdálo se, že vycházejí ze zdí a sílí.Annabeth se pokoušela zrychlit, ale moc to nešlo, pokud nechtěla ztratit rovnováhu nebo si podráždit zlomený kotník.Belhala se dál, přesvědčená, že ji něco sleduje. Ty tiché hlásky se slévaly dohromady a přibližova... číst dál

Annabeth si myslela, že ví, co je to bolest. V Táboře polokrevných jednou spadla z lávové stěny. Na Williamsburgském mostě ji bodla do ruky otrávená čepel. Dokonce nesla na ramenou váhu celé oblohy.Ale to nebylo nic proti tvrdému přistání na kotníku.Okamžitě věděla, že si ho zlomila. Nohou jí projela bolest jako žhavý ocelový drát až do kyčle. Svět se zúžil jen na ni, na její kotník a na tu agonii.Málem omdlela. Hlava se jí zatočila. Dech se zúžil a zrychlil,tep se zpomalil.Ne, nařídila si. Šok si nemůžeš dovolit.Pokoušela se dýchat pomaleji. Ležela bez hnutí, jak to jen šlo, dokud se boles... číst dál

Jak tak Annabeth visela ve vzduchu a ručkovala dolů, zatímco se žebřík divoce točil, děkovala v duchu Cheirónovi za všechny ty roky výcviku lezení v Táboře polokrevných. Hlasitě a často si stěžovala, že šplhání po provaze jí nestvůry porazit nepomůže.Cheirón se jen usmíval, jako by věděl, že tento den jednou přijde.Konečně se dostala na dno. Netrefila se na cihlový okraja přistála v kanálu, ale ukázalo se, že je jenom několik centimetrů hluboký. Ledová voda jí promočila tenisky.Zvedla zářící dýku. Mělký kanál se táhl prostředkem cihlové chodby. Každých pár metrů vybíhaly ze zdí keramické tr... číst dál

Annabeth si pomyslela, že to mohlo dopadnout hůř. Když už musela jít na tu děsivou sólo výpravu, aspoň že před tím mohla ještě s Percym poobědvat na břehu Tibery. A teď se navíc sveze na skútru s Gregorym Peckem.O tom starém filmu věděla jenom díky tátovi. V posledních několika letech, od té doby, co se usmířili, spolu strávili víc času a ona zjistila, že táta má i pěkně střelenou stránku. Jistě,měl rád vojenskou historii, zbraně a dvouplošníky, ale miloval i staré filmy, zvlášť romantické komedie ze čtyřicátých a padesátých let. Prázdniny v Římě byla jednou z jeho oblíbených.Pustil ji i An... číst dál

Za jiných podmínek by byla procházka Římem s Annabeth jako splněný sen. Drželi se za ruce a postupovali klikatícími se ulicemi, mezi vyhýbajícími se auty a šílenými řidiči skútrů,tlačili se davy turistů a brodili se moři holubů. Rychle se oteplovalo.Jakmile se dostali mimo výfukové plyny hlavních ulic,zavoněl vzduch po čerstvě upečeném chlebu a řezaných květinách.Mířili ke Koloseu, protože to byl jasný orientační bod, ale dostat se tam bylo nakonec těžší, než Percy čekal. Z výšky vypadalo město veliké a zmatečné a zblízka to bylo ještě mnohem horší. Několikrát se ztratili ve slepé uličce. N... číst dál

Nic tak nepovzbudí velké nápady jako totální neúspěch.Jak tam tak Percy stál, odzbrojený a poražený, rodil se mu v hlavě plán. Byl tak zvyklý na to dostávat informace o řeckých legendách od Annabeth, až ho omráčilo, když si sám vzpomněl na něco užitečného. Musel ale jednat rychle. Nemohl dopustit, aby se něco stalo přátelům. A nehodlal přijít o Annabeth– už ne.Chrýsáór nemohl být poražen. Aspoň ne v souboji muže proti muži. Ale bez posádky… možná by se dal zničit, kdyby na něj zaútočilo víc polobohů najednou.Jak si poradit s jeho posádkou? Percy si dal jednotlivé kousky dohromady: piráti by... číst dál

Percyho srdce dělalo kotrmelce, zatímco Chrýsáór kráčel sem a tam a prohlížel si je jak dobytek na trhu. Tucet jeho delfíních válečníků zůstal v kruhu kolem nich, kopí namířená na Percyho hruď, zatímco desítky dalších prohledávaly loď, rámusily a práskaly v podpalubí. Jeden vynesl po schodech nahoru bedničku ambrózie. Další vlekl plnou náruč šípů do balisty a bednu s řeckým ohněm.„Opatrně s tím!“ varovala je Annabeth. „Může to vyhodit do vzduchu obě lodě.“„Haha!“ zasmál se Chrýsáór. „O řeckém ohni víme všechno,děvče. Neměj strach. Rabujeme a drancujeme lodě v Mare Nostrum už celé věky.“„Ten... číst dál

Percyho to přestávalo bavit.Stačilo, že ho z Atlanty vyhnali zlí mořští bohové. Pak se mu nepodařilo zastavit útok obří krevety na Argo II. Potom se s ním nechtěli setkat ti ichtyokentauři, Cheirónovi bratři.Po tom všem dorazili k Héraklovým sloupům a Percy musel trčet na lodi, zatímco Bourák Jason šel navštívit nevlastního brášku. Hérakles, nejznámější polobůh všech dob, a Percy se s ním ani nemohl seznámit.Jistě, z toho, jak to Piper líčila potom, bylo jasné, že Hérakles je pitomec, ale stejně… Percyho už docela unavovalo trčet na lodi a přecházet po palubě.Širé moře mělo být jeho teritor... číst dál

Proud ji popadl jako pěst a táhl ji do hloubky. Bránit se bylo k ničemu. Držela pusu pevně zavřenou, aby se nenadechla,ale měla co dělat, aby úplně nezpanikařila. Neviděla nic než proud bublin. Slyšela jen to, jak sebou mlátí, a tlumený řev peřejí.Už už myslela, že zrovna takhle zahyne: utopí se v tůňce na neexistujícím ostrově. Pak najednou, stejně rychle jako byla stažena pod vodu, vyrazila nad hladinu. Zjistila, že je uprostřed tůně, může dýchat, ale osvobodit se nedokáže.O kousek dál se vynořil Jason, zalapal po dechu, meč v ruce.Divoce jím máchal, ale nebylo na co útočit.Několik metrů ... číst dál

Héraklův průvodce po Mare Nostrum s hady a komáry moc nepomohl.„Když už je to kouzelný ostrov,“ stěžovala si Piper, „proč to nemůže být příjemný kouzelný ostrov?“Vylezli na kopec a sešli do hustě zalesněného údolí, opatrně se vyhýbali černorudě pruhovaným hadům, kteří se vyhřívali na kamenech. Nad stojatými jezírky v údolích se rojili komáři.Rostly tu hlavně zakrslé olivy, cypřiše a borovice. Cvrkot cikád a dusné vedro Piper připomínaly rezervaci v Oklahomě v létě.Zatím žádnou řeku nenašli.„Můžeme letět,“ navrhl zase Jason.„Mohlo by nám něco ujít,“ namítla Piper. „Kromě toho nevím,jestli ch... číst dál

Druhý den ráno probudila Piper jiná lodní siréna – řev tak hlasitý, že ji doslova setřepal z postele.Napadlo ji, jestli to není nějaký Leův žertík. Pak siréna zaburácela znova. Znělo to, jako by to přicházelo z dálky několika set metrů – z jiného plavidla.Pospíchala se obléct. Když se dostala na palubu, ostatní už se tam shromáždili. Všichni na sebe ve spěchu naházeli oblečení,až na trenéra, který měl noční hlídku.Frank si natáhl naruby tričko zimní olympiády ve Vancouveru.Percy byl v kalhotách od pyžama a bronzovém náprsním krunýři, což dohromady tvořilo zajímavou módní kreaci. Hazel měla ... číst dál

Piper měla další položku ve svém žebříčku zvaném Situace,kdy si Piper připadá k ničemu.Její boj proti obří krevetě s dýkou a přesvědčováním? Nic moc. Pak se ta nestvůra ponořila do hlubin, zmizela i s jejími třemi přáteli a ona jim nemohla nijak pomoct.Pak se Annabeth, trenér Hedge a stůl Buford honem pustili do oprav, aby se loď nepotopila. Percy navzdory vyčerpání pátral v moři po ztracených kamarádech. Jason, taky se silami na dně, létal kolem plachet a lanoví jako blonďatý Petr Pan a hasil oheň po druhé zelené explozi, která osvětlila oblohu nad hlavním stěžněm.Co se týkalo Piper, ta mo... číst dál

Afros vypadal stejně jako bratr, až na to, že nebyl zelený, ale modrý a byl mnohem, mnohem větší. Břicho a paže měl jako Arnold Terminátor a k tomu hranatou, hrubou hlavu. Na zádech mu visel veliký meč, za který by se nemusel stydět ani Conan. I vlasy měl mohutnější – velkou kštici modročerných pačesů tak hustých, že se v nich humří klepeta jako by topila a pokoušela se vyplavat na povrch.„Proto vám říkají Afros?“ zeptal se Leo, když pluli po stezce z jeskyně. „Kvůli tomu afru?“Afros se zamračil. „Jak to myslíš?“„Ale nic,“ řekl Leo rychle. Aspoň si lehce zapamatuje, který rybí chlapík je kt... číst dál

Leo by si zasloužil ten oslovský klobouk.Kdyby mu to myslelo, byl by přepnul lodní detekční systém z radaru na sonar, jakmile vypluli z charlestonského přístavu.To byla ta věc, na kterou zapomněl. Zkonstruoval trup tak, aby každých pár vteřin zarezonoval, vyslal vlny mlhou a upozornil Festuse na možné nestvůry poblíž, ale fungovalo to buď ve vzduchu, nebo ve vodě, ne najednou.Byl tak vynervovaný z těch Římanů, z bouřky a pak z Hazel,že na to zapomněl jako na smrt. A teď byla nestvůra přímo pod nimi.Loď se naklonila na pravobok. Hazel se chytila lanoví.Hedge zaječel: „Valdezi, kterým knoflík... číst dál