Percy - Kapitola 46.

Zkazilo se to okamžitě. Giganti se rozplynuli do dvou obláčků kouře. Znovu se objevili v půlce místnosti, každý jinde.Percy se rozběhl k Efialtovi, ale pod nohama se mu otevřely trhliny v podlaze, na každé straně vyrazily kovové stěny a oddělily ho od přátel.Stěny se začaly uzavírat jako svěrák. Percy vyskočil a chytil se spodku klece hydry. Zahlédl Piper, jak skáče panáka mezi ohnivými jámami a postupu je k Nikovi, který byl omámený a neozbrojený, a navíc se za ním kradli dva levharti.Jason mezitím zaútočil na Ótose, který vytáhl kopí a těžce si povzdechl, jako by se mnohem raději pustil do Labutího jezera než do zabíjení dalšího poloboha.Percy to všechno zaznamenal ve zlomku vteřiny, ale nemohls tím moc dělat. Hydra mu chňapala po rukou. Zhoupl se a seskočil,přistál mezi stromy namalovanými na překližce, které zčistajasna vyrazily ze země. Pohybovaly se, když se mezi nimi pokoušel proběhnout, a tak celý les skácel mečem.„Pěkně!“ vykřikl uznale Efialtés. Stál u řídicího panelu necelých dvacet metrů po Percyho levici. „Berme to jako kostýmní zkoušku. Mám už vypustit hydru na Španělské schody?“Zatáhl za páčku a Percy se ohlédl. Klec, na které před chvílí visel, teď stoupala k otvoru ve stropě. Za tři vteřiny bude pryč. Kdyby Percy zaútočil na obra, hydra vyrazí do města.Zaklel a hodil mečem jako bumerangem. Nebyl k tomu určený, ale božský bronz projel řetězy držícími klec a ta se svezla na bok. Dveře se otevřely a nestvůra se vyvalila ven – přímo před Percyho.„Páni, ty jsi ale otrava, Jacksone!“ vykřikl Efialtés. „No nic.Bojuj si tady, když musíš, ale bez jásajících davů bude tvá smrt propadák.“Percy popošel, aby čelil nestvůře – pak si uvědomil, že zrovna zahodil zbraň. Tohle si moc dobře nenaplánoval.Převalil se na bok, zatímco všech osm hlav hydry plivlo oheň a proměnilo zem, na které před chvílí stál, v kouřící kráter roztaveného kamene. Percy hydry vážně nenáviděl. Bylo skoro dobře, že přišel o meč, jinak by instinktivně sekal po hlavách,a hydře za každou ztracenou vyrostly dvě nové.Když se naposled utkal s hydrou, zachránila ho bitevní loď s bronzovými kanony, které rozmetaly nestvůru na kousky.Tahle strategie mu teď nepomůže… nebo ano?Hydra zaútočila. Percy se schoval za obří běhací kolo a pátral po místnosti, hledal bedny, které viděl ve snu. Vzpomínal si na nějaké raketomety.Piper na stupínku stála stráž nad Nikem, zatímco se k nim blížili levharti. Namířila roh hojnosti a vypálila kočkám na hlavy nálož dušeného masa. Muselo báječně vonět, protože se na to levharti vrhli.Asi tak pětadvacet metrů po Percyho pravé ruce bojoval Jason s Ótosem, meč proti kopí. Ótos přišel o diamantovou čelenku a tvářil se naštvaně. Mohl Jasona už několikrát probodnout,ale s každým útokem provedl piruetu, což ho zpomalovalo.Efialtés se mezitím chechtal a mačkal tlačítka na svém ovládacím pultu, rozjížděl dopravníky a namátkou otevíral zvířecí klece.Hydra vyrazila kolem běhacího kola. Percy skočil za sloup,chňapl pytel plný toustového chleba a hodil ho po nestvůře.Hydra plivla jed, což byla chyba. Pytel a obaly se rozpustily ve vzduchu. Chleba vsákl kyselinu jako požární pěna a spadl na hydru, pokryl ji lepkavou doutnající vrstvou výživného jedovatého bláta.Zatímco nestvůra vrávorala, třásla hlavami a mrkala, aby dostala toustovou kyselinu z očí, Percy se zoufale rozhlížel.Bedny s raketomety neviděl, ale u zadní zdi stála zastrčená podivná věc, připomínající malířský stojan a opatřená řadami odpalovačů.Percy zahlédl bazuku, granátomet, obří římskou svíci a tucet dalších děsivých zbraní. Vypadalo to, že jsou všechny spojeny dohromady, namířeny stejným směrem a připojeny k jediné bronzové páce na boku. Na vršku stojanu byla z karafiátů sestavená slova: VESELOU ZKÁZU, ŘÍME!Percy skočil k tomu zařízení. Hydra zasyčela a vyrazila za ním.„Jasně!“ vykřikl Efialtés spokojeně. „Začneme explozemi na Via Labicana! Nemůžu nechat publikum čekat věčně.“Percy se dohrabal za stojan a namířil ho na Efialta. Neuměl to s přístroji jako Leo, ale věděl, jak namířit zbraň.Hydra se za ním řítila a blokovala mu výhled na Giganta.Percy doufal, že ten krám má takovou palebnou sílu, aby vyřídil dva cíle najednou. Zatáhl za páčku. Nepohnula se.Všech osm hlav hydry se nad ním vztyčilo a chystalo se udělat z něj kaluž bahna. Zalomcoval páčkou znova. Tentokrát se stojan otřásl a zbraně začaly syčet.„Dolů a kryjte se!“ křikl Percy a doufal, že to kamarádi pochopí.Skočil na bok, když stojan spustil. Znělo to jako ohňostroj uprostřed továrny na střelný prach. Hydru to okamžitě vypařilo.Zpětný ráz bohužel srazil stojan na bok, až vyslal střely po celé místnosti. Kus stropu se zřítil a rozdrtil vodní kolo.Z řetězů se zhroutily další klece a vypustily dvě zebry a smečku hyen. Efialtovi vybuchl nad hlavou granát, ale jenom ho svalil na zem. Řídicí panel to nijak nepoškodilo.Na druhé straně místnosti se na Piper a Nika sesypaly pytle s pískem. Piper se pokoušela odtáhnout Nika do bezpečí, ale jeden pytel ji zasáhl do ramene a srazil ji.„Piper!“ vykřikl Jason. Rozběhl se za ní a úplně zapomněl na Ótose, který mu mířil oštěpem na záda.„Pozor!“ zaječel Percy.Jason měl rychlé reflexy. Ótos hodil a Jason se překulil.Hrot ho přeletěl a Jason máchl rukou, přivolal nápor větru,který změnil směr letu kopí. Rozletělo se přes místnost a projelo Efialtovi bokem, zrovna když se zvedal.„Ótosi!“ Efialtés odvrávoral od panelu, sevřel kopí a začal se rozpadat na nestvůří prach. „Přestal bys mě laskavě zabíjet?“„Já za to nemůžu!“Ótos to sotva dořekl a Percyho odpalovací vynález vypustil poslední kouli ohně z římské svíce. Rozžhavená vražedná koule(samozřejmě růžová) zasáhla strop nad Ótosem a vybuchla v nádhernou spršku světla. Pestrobarevné jiskry ladně tančily kolem obra. Pak se zhroutila třímetrová část střechy a rozmáčkla ho na placku.Jason se rozběhl k Piper. Vyjekla, když jí sáhl na paži. Rameno vypadalo nepřirozeně zkřivené, ale zamumlala: „Nic mi není.“ Nico se vedle ní postavil a nevěřícně se rozhlédl, jako by mu teprve teď došlo, že zmeškal bitvu.Bohužel s Giganty nebyl konec. Efialtés se už tvořil znova,hlava a ramena se zvedaly z hromady prachu. Vytáhl z ní i ruce a zabodl se pohledem do Percyho.Na druhé straně místnosti se pohnula hromada trosek a vynořil se Ótos. Hlavu měl lehce promáčknutou. Všechny petardy ve vlasech mu vybouchly a z copů se kouřilo. Trikot měl na cáry, což byla jediná možnost, jak na něm ta věc mohlavy padat ještě odporněji.„Percy!“ houkl Jason. „Řízení!“Percy se probral. Našel Anaklusmos zase v kapse, otevřel pero a skočil k ovladačům. Sekl mečem po desce a sťal tlačítka,až z nich vyrazila sprška bronzových jisker.„Ne!“ zakvílel Efialtés. „Zničil jsi představení!“Percy se obrátil moc pomalu. Efialtés se ohnal kopím jako pálkou a praštil ho do prsou. Percy padl na kolena, bolest mu proměnila žaludek ve žhavou lávu.Jason se k němu rozběhl, ale vlekl se za ním Ótos. Percymu se povedlo vstát, ocitl se bok po boku s Jasonem. Piper pořád ležela na stupínku, nedokázala se zvednout. Nico skoro nic nevnímal.Giganti se hojili a každou chvíli sílili. Percy ne.Efialtés se omluvně usmál. „Unavený, Percy Jacksone? Jak jsem řekl, nás zabít nemůžeš. Takže bych řekl, že jsme ve slepé uličce. Ne, počkat… nejsme! Protože my můžeme zabít vás!“„Tohle,“ zabručel Ótos a sebral své kopí, „je první rozumná věc, kterou jsi dneska řekl, bráško.“Giganti namířili zbraně a chystali se udělat z Percyho a Jasona polobožský kebab.„My se nevzdáme,“ zavrčel Jason. „Rozsekáme vás na kusy,jako to udělal Jupiter Saturnovi.“„Správně,“ přidal se Percy. „Jste oba mrtví. Mně je fuk, jestli mám na pomoc boha, nebo ne.“„No, to je ale ostuda,“ zazněl nový hlas.Po pravici se od stropu svezla další plošina. Stál na ní muž ve fialové košili, krátkých khaki kalhotách a v sandálech s bílými ponožkami a ledabyle se opíral o hůl s borovou šiškou nahoře. Zvedl klobouk se širokou střechou a v očích mu zablikal fialový oheň. „Nerad bych si myslel, že jsem se sem vypravil zbytečně.“