Percy - Kapitola 45.

Percy už měl vody plné zuby.Kdyby to řekl nahlas, asi by ho vyhodili od Poseidónových mladých vodních skautů, ale bylo mu to jedno.Po tom, co sotva přežil nymfeum, by se nejradši vrátil nahoru.Chtěl se usušit a posedět si na teplém sluníčku – nejlíp s Annabeth.Bohužel nevěděl, kde Annabeth je. Frank, Hazel a Leo se ztratili v akci. Pořád ještě zbývalo zachránit Nika di Angelo,pokud ten kluk už není mrtvý. A pak tu byla ta drobnost s Giganty, kteří chtějí zničit Řím, probudit Gaiu a ovládnout svět.Vážně, ty nestvůry a bohové byli tisíce let staří. To si nemůžou dát pár desítek let pohov a nechat Percyho žít vlastní život?Jak se zdálo, ne.Percy se chopil vedení, když vlezli do kanalizace. Po deseti metrech ústilo potrubí do širší chodby. Po levici někde v dálce slyšel Percy hřmot a skřípání, jako by nějaký obří stroj potřeboval namazat. Rozhodně netoužil zjišťovat, co ten zvuk vydává, takže usoudil, že se právě tam musí vydat.Po několika desítkách metrů se dostali k zatáčce v chodbě.Percy zvedl ruku a naznačil Jasonovi a Piper, aby počkali. Nakoukl za roh.Chodba ústila do rozlehlého prostoru se šestimetrovým stropem a řadami podpůrných sloupů. Vypadalo to jako garáž,jakou Percy viděl ve snech, ale teď tady bylo víc věcí. Skřípání a hřmot vycházely z obřího systému soukolí a kladkostrojů,který zdánlivě bez důvodu zvedal a spouštěl části podlahy.Otevřenými příkopy proudila voda (no prima, další) a poháněla vodní kola, která otáčela některými stroji. Jiné byly připojeny k velkým kolům, ve kterých běhali pekelní psi. Percy pomyslel na Paní O’Learyovou a na to, jak by se jí nelíbilo,kdyby byla v takovém kole zavřená.Od stropu visely klece se živými zvířaty – lvem, několika zebrami, celou smečkou hyen a dokonce i s osmihlavou hydrou.Prastaře vypadající dopravníky z bronzu a kůže sunuly bedny zbraní a zbroje, něco jako ve skladišti amazonek v Seattlu,jenže tady to bylo mnohem starší a ne tak dobře zorganizované.Leovi by se tu líbilo, pomyslel si Percy. Celý prostor byl jako jedna veliká děsivá a nespolehlivá mašina.„Co je to?“ zašeptala Piper.Percy nevěděl, co odpovědět. Giganty neviděl, a tak naznačil kamarádům, aby šli dál a podívali se sami.Asi šest metrů za dveřmi vyrazil ze země gladiátor v životní velikosti, vyřezaný ze dřeva. Klapal a hučel po běžícím pásu,zachytil se za provaz a zmizel v otvoru ve střeše.Jason zamumlal: „Co to sakra je?“Vešli dál. Percy přejížděl pohledem po prostoru. K vidění tam byly tisícovky věcí, většina v pohybu, ale výhodou Percyho hyperaktivity bylo to, že mu chaos nevadil. O necelých sto metrů dál zahlédl zvýšený stupínek se dvěma prázdnými velikými prétorskými křesly. Mezi nimi stála bronzová nádoba, tak velká,že by se do ní vešel člověk.„Koukejte.“ Ukázal na ni kamarádům.Piper se zamračila. „To je moc lehké.“„Jasně,“ přikývl Percy.„Ale nemáme na výběr,“ řekl Jason. „Musíme Nika zachránit.“„Fajn.“ Percy se vydal přes ten prostor, kličkoval mezi dopravníky a pohybujícími se plošinami.Pekelní psi v běhacích kolech si jich nevšímali, jen se hnali a oddychovali, rudé oči jim přitom svítily jako reflektory. Zvířata v ostatních klecích jim věnovala znuděný pohled, jako by každé z nich chtělo říct: Zabilo bych vás, ale dalo by to moc práce.Percy se snažil dávat pozor na pasti, ale všechno tam vypadalo jako past. Vzpomínal si, kolikrát před několika lety málem umřel v labyrintu. Litoval, že tu není Hazel se svým citem pro podzemí, aby jim pomohla (a hlavně se sešla s bratrem).Přeskočili vodní kanál a podlezli pod řadou klecí s vlky.Dostali se asi do půlky cesty k bronzové nádobě, když se nad nimi otevřel strop. Snesla se plošina. Na ní stál jako herec s jednou rukou zvednutou a hlavou vysoko zdviženou Gigant Efialtés s fialovými vlasy.Přesně jak Percy viděl ve snech, byl na měřítka Gigantů malý– asi tak tři a půl metru vysoký – ale snažil se to vynahradit extravagantním úborem. Odložil gladiátorskou zbroj a měl teď havajskou košili, za kterou by se styděl i Dionýsos. Byl na ní křiklavý vzor umírajících hrdinů, příšerného mučení a lvů požírajících otroky v Koloseu. Do vlasů měl obr vpletené zlaté a stříbrné mince. Na zádech mu viselo třímetrové kopí, což by k té košili žádná módní policie neschválila. Měl na sobě zářivě bílé džíny a kožené sandály na… no, ne na nohou, ale na ohnutých hadích hlavách. Hadi mrskali jazyky a kroutili se, asi nebyli nadšeni tím, že musí nést váhu Giganta.Efialtés se na polobohy usmál, jako by ho vážně potěšilo, že je vidí.„Konečně!“ zaburácel. „To mám ale radost! Upřímně, nečekal jsem, že se sem dostanete přes ty nymfy, ale dobře, že tak!Bude to mnohem větší zábava. Dorazili jste právě včas na hlavní událost!“Jason a Piper se z obou stran přisunuli k Percymu. Cítil se o trochu líp, když je tu měl. Tenhle Gigant byl menší než spousta nestvůr, kterým kdy čelil, ale jaksi mu z něho naskakovala husí kůže. Efialtovi tancovalo v očích šílené světlo.„Jsme tady,“ oznámil Percy, což mu přišlo dost zbytečné,jakmile to vyslovil. „Pusť našeho kamaráda.“„Jistě!“ odpověděl Efialtés. „Ale mám obavy, že je trochu mimo záruční lhůtu. Ótosi, kde jsi?“Nedaleko se otevřela podlaha a na plošině z ní vyjel další Gigant.„Ótosi, konečně!“ vykřikl jeho bratr nadšeně. „Nejsi oblečenýstejně jako já! Jsi…“ Efialtés se zhrozil. „Co to máš na sobě?“Ótos vypadal jako největší a nejrozmrzelejší baleťák na světě.Měl na sobě přiléhavý bleděmodrý trikot a Percy by vážně uvítal, kdyby nechal víc prostoru fantazii. Špičky mohutných baletních střevíců byly useknuté, aby mohli hadi vykukovat ven. V zelených vlasech se zapletenými petardami mu seděla diamantová čelenka (Percy se rozhodl ji velkoryse považovat za královskou korunu). Vypadal nevrle a zoufale nesvůj, ale vystřihl taneční úklonu, což s těmi hady a velkým kopím na zádech nemohlo být nic lehkého.„U všech bohů a Titánů!“ vyjekl Efialtés. „Začíná představení!Co tě to popadlo?“„Nechtěl jsem si brát gladiátorskou výstroj,“ postěžoval si Ótos. „Pořád si myslím, že se balet bude hodit, víš, když tu máme armagedon.“ Podíval se na polobohy a s nadějí povytáhl obočí. „Mám tu pár kostýmů navíc –“„Ne!“ vyštěkl Efialtés a Percy se s ním tentokrát naprosto shodl.Gigant s fialovými vlasy se obrátil k Percymu. Zašklebil se tak bolestně, že vypadal, jako by mu pouštěli do těla elektrický proud.„Omluvte prosím mého bratra,“ zabručel. „Jevištní výstupy má ubohé a chybí mu smysl pro styl.“„Fajn.“ Percy se rozhodl, že tu havajskou košili komentovat nebude. „A teď k našemu kamarádovi…“„Jo, ten.“ Efialtés se ušklíbl. „Chtěli jsme ho nechat umřít na veřejnosti, ale není na něm nic zábavného. Celé dny jenom leží stočený a spí. Co je to za představení? Ótosi, převrať tu nádobu.“Ótos se vydal ke stupínku, občas se zastavil a udělal baletní figuru. Srazil nádobu, víko odskočilo a vykulil se Nico di Angelo. Při pohledu na jeho smrtelně bledý obličej a vyhublou postavu se Percymu málem zastavilo srdce. Netušil, jestli je živý, nebo mrtvý. Chtěl se k němu rozběhnout a zjistit to, ale Efialtés mu zastoupil cestu.„Teď si musíme pospíšit,“ nařídil. „Je nejvyšší čas projít si pokyny k vašemu výstupu. Hypogeum je připraveno!“Percy se chystal toho Giganta rozseknout vejpůl a vypadnout odsud, ale Ótos se tyčil nad Nikem. Kdyby začal boj,nemohl by se Nico bránit. Percy mu musel dopřát trochu času,aby se vzpamatoval.Jason zvedl zlatý gladius. „My nebudeme účinkovat v žádném představení,“ oznámil. „A co je to hypo – Jak jsi to říkal?“„Hypogeum!“ zopakoval Efialtés. „Ty jsi římský polobůh,co? Tak bys to měl vědět! No, ale když tady dole při přípravě všechno funguje, publikum vážně ani netuší, že nějaké hypogeum existuje.“„Já to slovo znám,“ vzpomněla si Piper. „Je to oblast pod koloseem. Skladovaly se tam všechny scénické potřeby a stroje na speciální efekty.“Efialtés nadšeně zatleskal. „Přesně tak! Ty studuješ divadlo,děvče?“„No… táta je herec.“„Úžasné!“ Efialtés se obrátil k bratrovi. „Slyšel jsi to, Ótosi?“„Herec,“ zabručel Ótos. „Herec je každý. Ale tančit neumí nikdo.“„Buď zdvořilý!“ napomenul ho Efialtés. „Každopádně,máš úplnou pravdu, děvče moje, ale tohle hypogeum je mnohem víc než jenom skladiště pro koloseum. Slyšela jsi, že za starých dob byli někteří Giganti uvězněni pod zemí a čas od času vyvolávali zemětřesení, když se snažili osvobodit?No, my jsme provedli něco mnohem lepšího! Ótos a já jsme byli celou věčnost uvězněni pod Římem, ale zaměstnali jsme se výstavbou vlastního hypogea. A teď jsme připraveni na největší představení, jaké kdy Řím viděl – a taky poslední!“U Ótosových nohou se Nico pohnul. Percymu připadalo,jako by se mu v prsou rozběhlo běhací kolo pro křečky. Aspoň že je Nico živý. Teď už jim stačí jenom porazit Giganty, pokud možno při tom nezničit Řím, dostat se odsud a najít ostatní.„Tak!“ ozval se, aby k sobě přitáhl pozornost Gigantů. „Pokyny k výstupu, říkáte?“„Ano!“ přisvědčil Efialtés. „No, já vím o té odměně, když ty a ta holka Annabeth zůstanete naživu, ale upřímně, s ní už je konec, takže ti doufám nebude vadit, že se nebudeme tak docela držet plánu.“Percymu připadalo, jako by měl v puse zase vodu nymfea.„Už je s ní konec. Nemyslíš tím, že je –“„Mrtvá?“ zeptal se Gigant. „Ne. Ještě ne. Ale neboj se! Víš,máme chycené i tvé další kamarády.“Piper vydala jakýsi přiškrcený zvuk. „Lea? Hazel a Franka?“„Přesně tak,“ přisvědčil Efialtés. „Takže můžeme jako oběť použít je. Ta holka od Athény ať si umře, to udělá Jejímu Veličenstvu radost. A vás tři můžeme použít pro představení!Gaia bude trochu zklamaná, ale po pravdě v tomhle se nedá prohrát. Vaše smrt tak bude mnohem zábavnější.“Jason zavrčel: „Chceš zábavu? Já tě pobavím.“Piper popošla dopředu. Nějak se jí povedlo sladce se usmát.„Mám lepší nápad,“ svěřila se Gigantům. „Co kdybyste nás nechali jít? To by byl úžasný zvrat. Výborná zábavní hodnota,a navíc byste dokázali světu, jak jste super.“Nico se zachvěl. Ótos na něj shlédl. Hadí hlavy zakmitaly jazyky k Nikově hlavě.„A navíc!“ pokračovala Piper rychle. „Navíc na odchodu předvedeme pár tanečních figur. Možná i celé baletní číslo!“Ótos na Nika úplně zapomněl. Přišoural se a zašermoval prstem na Efialta. „Vidíš? Já ti to říkal! Bude to bomba!“Percy si na vteřinku říkal, že se to snad Piper podaří. Ótos se prosebně díval na bratra. Efialtés si mnul bradu, jako by nad tím uvažoval.Nakonec ale zavrtěl hlavou. „Ne… ne, bohužel ne. Víš,děvče moje, já jsem antiDionýsos. Musím si udržovat reputaci.Dionýsos si myslí, že se umí bavit? Tak to se plete! Jeho hýření je nuda ve srovnání s tím, co dovedu já. Například ten starý kousek, jak jsme navršili hory, abychom dosáhli na Olymp –“„Já ti tehdy říkal, že to nevyjde,“ přerušil ho Ótos.„Nebo jak se bratr obalil masem a proběhl tréninkovou dráhu s drákony –“„Říkal jsi, že to Héfaistova telka uvede v hlavním vysílacím čase,“ postěžoval si Ótos. „A nic.“„No, tohle představení bude ještě lepší,“ slíbil Efialtés. „Římané vždycky chtěli chléb a hry – jídlo a zábavu! Při zkáze jejich města jim to nabídneme obojí. Hle, ukázka!“Něco se sneslo ze stropu a přistálo Percymu u nohou: plátek sendvičového chleba v bílém plastovém obalu s červenými a žlutými tečkami.Percy to zvedl. „Toustový chleba?“„Paráda, ne?“ Efialtovi tančily oči bláznivým nadšením.„Můžeš si ho nechat. Mám v plánu dodat jich miliony lidu Říma, když ho vyhladím.“„To s chlebem je fajn,“ připustil Ótos. „Ale Římané by za něj měli tančit.“Percy se podíval na Nika, který se začínal hýbat. Percy chtěl,aby byl při vědomí aspoň natolik, aby dokázal odlézt z cesty, až vypukne boj. A Percy potřeboval dostat z Gigantů víc informací o Annabeth a o tom, kde jsou vězněni ostatní.„Co takhle naše kamarády přivést sem?“ zkusil to. „Znáte to, působivá smrt… čím víc, tím líp, ne?“„Hmmm.“ Efialtés si pohrával s knoflíkem na havajské košili.„Ne. Vážně je dost pozdě měnit choreografii. Ale žádný strach. Ten cirkus bude skvělý! No… ne moderní cirkus, víte.To by chtělo klauny, a já klauny nesnáším.“„Všichni nesnáší klauny,“ přidal se Ótos. „Dokonce i klauni nesnášejí klauny.“„Přesně tak,“ potvrdil jeho bratr. „Ale my máme naplánovanou mnohem lepší zábavu! Vy tři umřete v agonii tam nahoře,na očích všem bohům a smrtelníkům. Ale to je jenom zahajovací ceremoniál! Za starých časů trvaly hry dny nebo týdny.Naše představení – zničení Říma – potrvá celý jeden měsíc,dokud se Gaia neprobudí.“„Počkat,“ ozval se Jason. „Jeden měsíc a Gaia se probudí?“Efialtés tu otázku odbyl mávnutím ruky. „Ano, ano. Prý že první srpen je nejlepší datum na zničení všeho lidstva. To je jedno!Matka země ve své neskonalé moudrosti svolila, že Řím smí být zničen jako první, pomalu a velkolepě. To se jenom hodí!“„Takže…“ Percymu se nechtělo věřit, že mluví o konci světa s plátkem toustového chleba v ruce. „Vy jste takoví Gaiini předskokani.“Efialtova tvář potemněla. „Tohle nejsou žádné předskoky,polobože! Vypustíme do ulic divokou zvěř a nestvůry. Naše oddělení zvláštních efektů zajistí ohně a zemětřesení. Zničehonic se objeví trhliny a vulkány! Duchové si budou nezkrotně pobíhat sem a tam.“„To s duchy nebude,“ oznámil Ótos. „Vybraný vzorek publika tvrdí, že tohle nepotáhne.“„Pochybovači!“ ulevil si Efialtés. „Naše hypogeum zvládne všechno!“Efialtés se přihnal k velkému stolu přikrytému prostěradlem.Stáhl ho a odhalil soubor páček a tlačítek, skoro tak složitý jako Leův kontrolní panel na Argu II.„Víte, na co je toto tlačítko?“ ukazoval Efialtés. „To vypustí na Forum Romanum tucet zuřivých vlků. A tohle přivolá robotické gladiátory a ti budou bojovat s turisty u fontány di Trevi. Toto vylije Tiberu ze břehů, takže budeme moct uspořádat námořní bitvu přímo na Piazza Navona! Percy Jacksone,jako Poseidónův syn bys to měl ocenit!“„No… podle mě je pořád lepší ten nápad, že nás necháte jít,“ mínil Percy.„Má pravdu,“ zkusila to Piper znova. „Jinak se zapleteme do celého toho konfliktu. My proti vám. Vy proti nám. Zničíme vám plány. Víte, poslední dobou jsme porazili spoustu Gigantů. Nechci, aby se věci vymkly kontrole.“Efialtés zamyšleně přikyvoval. „Máš pravdu.“Piper zamrkala. „Vážně?“„Nemůžeme dopustit, aby se věci vymkly kontrole,“ přisvědčil Gigant. „Všechno je třeba dokonale naplánovat. Ale neměj strach. Vaši smrt jsme naaranžovali dobře. Bude se vám to moc líbit.“Nico se začal plazit pryč a přitom sténal. Percy by uvítal,kdyby se pohyboval rychleji a skučel míň. Napadlo ho, že po něm hodí toustovým chlebem.Jason si přehodil meč do druhé ruky. „A když se odmítneme do vašeho představení zapojit?“„No, zabít nás nedokážete,“ zasmál se Efialtés, jako by to byla směšná představa. „Nemáte s sebou žádné bohy a jedině tak by se vám to povedlo. Takže by vážně bylo mnohem rozumnější bolestně umřít. Promiňte, ale show musí pokračovat.“Ten Gigant je ještě horší než mořský bůh Forkýs v Atlantě,uvědomil si Percy. Efialtés nebyl ani tak antiDionýsos, spíš Dionýsos vykrmený steroidy, který zešílel. Ano, Dionýsos byl bůh hýření a nevázaných oslav. Ale Efialtovi šlo o nepokoje a ničení pro radost.Percy se podíval na kamarády. „Ta jeho košile už mi pije krev.“„Tak co, jdeme na to?“ Piper popadla svůj roh hojnosti.„Nesnáším toustový chleba,“ přidal se Jason.Všichni tři se vrhli do boje.