Leo - Kapitola 40.

Leo rozvinul pásek papíru. Stálo na něm:TOHLE CHCEŠ? VÁŽNĚ?(OTOČ)Na druhé straně papírku bylo napsáno:TVÁ ŠŤASTNÁ ČÍSLA JSOU:DVANÁCT, JUPITER, ORION, DELTA, TŘI, THÉTA, OMEGA.(POMSTI SE GAIE, LEO VALDEZI.)Leo třesoucíma se rukama otočil prstence.Vlkohlav za dveřmi vztekle zavrčel: „Pokud ti nezáleží na kamarádech, asi potřebuješ větší popud. Možná bych měl místo toho zničit ty svitky – neocenitelná Archimédova díla!“Poslední kruh zapadl na místo. Koule se rozhučela. Leo přejel rukama po jejím povrchu, vycítil drobná tlačítka a páčky,čekající na jeho povely. Kouzelné a elektrické impulzy probíhaly kabely z božského bronzu a procházely do celé místnosti.Leo nikdy nehrál na žádný hudební nástroj, ale představoval si, že to musí být podobné – znát každou klávesu a notu tak dobře, že nemusíš ani uvažovat, co dělají prsty. Prostě se soustředíš na zvuk, který chceš stvořit.Začal zvolna. Zaměřil se na jednu neporušenou kouli dole v hlavní místnosti. Zlatá koule se zachvěla. Vyrostly jí tři nožky a po nich doklapala k taseru. Z vršku jí vyjela drobná cirkulárka a zařízla se mu do mozku.Leo zkusil aktivovat další kouli. Ta vybuchla, zbyl z ní jen hřibovitý oblak bronzového prachu a kouře.„Ajaj,“ zamumlal. „Promiň, Archiméde.“„Co to děláš?“ chtěl vědět Vlkohlav. „Nech těch pitomostí a vzdej se!“„Jo, jasně, vzdávám se!“ křikl Leo. „Totálně se vzdávám!“Pokusil se ovládnout třetí kouli. I ta vybuchla. Leo se cítil provinile, že ničí ty prastaré vynálezy, ale byla to otázka života a smrti. Frank mu vyčetl, že mu jde víc o stroje než o lidi, ale když šlo o to, jestli zachránit staré koule, nebo přátele, Leo neváhal.Se čtvrtou koulí to vyšlo líp. Z vršku se vynořil rubíny vykládaný prstenec a vysunuly se lopatky helikoptéry. Leo byl rád, že tu není stůl Buford – ještě by se zamiloval. Rubínová koule vyrazila do vzduchu a hnala se přímo k zásobníkům. Zestředu se vysunuly tenké zlaté paže a popadly vzácná pouzdra se svitky.„Dost!“ křičel Vlkohlav. „Já zničím –“Obrátil se právě včas, aby viděl, jak rubínová koule se svitky vzlétá. Prohnala se místností a zavěsila se u stropu v rohu vzadu.„Co?“ ječel eidolon. „Zabij ty vězně!“Asi to říkal taserové kouli. Bohužel, ta zrovna nebyla ve stavu,aby mu mohla vyhovět. Leova zlatá koule seděla na vršku její rozříznuté hlavy a prohrabávala se soukolím a dráty, jakoby vydlabávala dýni.Díky bohům se Hazel a Frank začínali hýbat.„Pche!“ Vlkohlav zagestikuloval na svého kamaráda na druhé straně: „Pojď! Zničíme ty polobohy sami.“„Ale jděte, hoši.“ Leo se obrátil ke lví přilbě. Zapracoval na ovládací kouli a cítil, jak podlahou projel otřes.Figura se lví hlavou se zachvěla a svěsila meč.Leo se zašklebil. „Vítej v Leově světě.“Lví bojovník se obrátil a seběhl ze schodů. Místo aby zaútočil na Hazel a Lea, vypochodoval po protějších schodech a hnal se ke svému druhovi.„Co to děláš?“ chtěl vědět Vlkohlav. „Musíme –“PRÁSK!Lví rytíř udeřil štítem vlčího rytíře do hrudi. Hruškou meče praštil společníka do přilby, takže se z něj stal placatý, deformovaný a pořádně naštvaný Vlkohlav.„Nech toho!“ křičel eidolon.„Nemůžu!“ kvílel jeho druh.Leo už v tom získával cvik. Nařídil oběma brněním, aby pustila meče a štíty a začala se mlátit.„Valdezi!“ křičel Vlkohlav roztřeseným hlasem. „Za tohle umřeš!“„Jasně,“ odpověděl mu Leo. „Tak co, kdo teďka posedl koho,dušíku?“Dva roboti se skulili ze schodů a Leo je donutil tancovat rock an roll. Z kloubů se jim začalo kouřit. Po místnosti pomalu ožívaly ostatní koule. Prastarým systémem proudilo příliš mnoho energie. Řídicí koule v Leových rukou se nepříjemně rozehřívala.„Franku, Hazel!“ houkl Leo. „Kryjte se!“Přátelé byli ještě omámení, užasle hleděli na křepčící kovové postavy, ale jeho varování si vzali k srdci. Frank stáhl Hazel pod nejbližší stůl a zakryl ji vlastním tělem.Posledním otočením koule Leo poslal do systému mohutný nápor energie. Obrnění bojovníci se rozpadli. Táhla, písty a bronzové úlomky se rozlétly všude kolem. Na všech stolech explodovaly koule jako rozpálené plechovky coly. Leova zlatá koule ztuhla. Její létající rubínový prstenec klesl na zem i se svitky.V místnosti najednou zavládlo ticho, až na občasné jiskry a zasyčení. Vzduch páchl jako hořící motory aut. Leo seběhl ze schodů a našel Franka s Hazel v bezpečí pod stolem. Nikdy nebyl tak šťastný, že je vidí v objetí.„Jste živí!“ vyjekl.Hazel cukalo levé oko, nejspíš po tom otřesu od taseru.Jinak vypadala dobře. „No… co se to přesně stalo?“„Pomohl nám Archimédes!“ uchechtl se Leo. „V těch starých strojích zbyla energie ještě na jednu parádičku. Když jsem získal přístupový kód, už to šlo jak po másle.“Poplácal ovládací kouli, ze které se nepěkně kouřilo. Leo nevěděl, jestli se to dá spravit, ale prozatím se mu tak ulevilo,že mu to bylo fuk.„Co eidoloni?“ zeptal se Frank. „Jsou pryč?“Leo se zašklebil. „Posledním povelem jsem jim přetížil spínače zabíjení – vlastně zablokoval všechny okruhy a roztavil paměťová jádra.“„Můžeš nám to přeložit?“ zamračil se Frank.„Ovládl jsem jejich vedení,“ řekl Leo. „A pak jsem je rozpustil.Už nikoho otravovat nebudou.“Pomohl kamarádům na nohy.„Zachránil jsi nás,“ prohlásil Frank.„Neříkej to tak překvapeně.“ Leo se rozhlédl po zničené dílně.„Škoda, že se tohle všechno rozbilo, ale aspoň jsem zachránil svitky. Jestli je dostanu do Tábora polokrevných, možná zjistím, jak znovu postavit Archimédovy vynálezy.“Hazel si třela spánek. „Ale já tomu nerozumím. Kde je Nico?Ta chodba nás k němu měla zavést.“Leo málem zapomněl, proč sem dolů vlastně šli. Nico tu očividně nebyl. Dostali se do slepé uličky. Tak proč…?„Aha.“ Připadalo mu, jako by se mu do hlavy zařízla ta pila z koule a vytahovala z něj drátky a soukolí. „Hazel, jak přesně stopuješ Nika? Chci říct, vycítíš ho prostě proto, že je to tvůj bratr?“Zamračila se a pořád se tvářila trochu roztřeseně z té elektrické kúry. „Ne – úplně ne. Někdy poznám, když je blízko, ale jak jsem řekla, Řím je takový spletitý, hrozně to ruší ta spousta chodeb a prostor –“„Tys ho sledovala pomocí svého smyslu pro vyhledávání kovů,“ uhodl Leo. „Jeho zbraň?“Zamrkala. „Jak jsi na to přišel?“„Pojď se podívat.“ Zavedl Hazel a Franka nahoru do řídicí místnosti a ukázal na černý meč.„Ne. Ach, to ne.“ Hazel by se zhroutila, kdyby ji Frank nezachytil.„Ale to není možné! Nico měl meč s sebou v té bronzové nádobě. Percy to viděl ve snu!“„Buď se ten sen pletl,“ pokrčil rameny Leo, „nebo ho sem Giganti odnesli jako návnadu.“„Takže to byla past,“ usoudil Frank. „Nalákali nás sem.“„Ale proč?“ vykřikla Hazel. „Kde je můj bratr?“Ovládací kabinu naplnil syčivý zvuk. Leo si nejdřív myslel,že jsou to zase eidoloni. Pak mu došlo, že se z bronzového zrcadla na stole kouří.Ach, mí polobožští ubožáčci. V zrcadle se objevila spící Gaiina tvář. Jako obyčejně mluvila, aniž pohnula rty. Děsivější už by byla jedině s břichomluveckou loutkou. Leo tyhle věci nesnášel.Měli jste šanci, oznámila Gaia. Ozvěna nesla její hlas po pokoji.Zdálo se, že nevychází jenom ze zrcadla, ale i z kamenných stěn.Leo si uvědomil, že je všude kolem nich. No jistě. Byli podzemí. Dali si tu strašnou práci se stavbou Arga II, aby mohli cestovat přes moře a vzduchem, a pak stejně skončí pod zemí.Nabídla jsem vám všem spásu, pronesla Gaia. Mohli jste se vrátit. Teď už je pozdě. Přišli jste na antickou půdu, kde jsem nejsilnější – kde se probudím.Leo vytáhl z kapsy opasku kladivo. Třískl do zrcadla. Bylo kovové, jenom se zachvělo jako čajový tácek, ale stejně bylo příjemné praštit Gaiu do nosu.„Pokud sis nevšiml, hliněný ksichte,“ obořil se na ni, „tvoje past nesklapla tak, jak měla. Tví eidoloni se uškvařili a nám se nic nestalo.“Gaia se tiše zasmála. Ach, můj milý Leo. Vy tři jste byli odděleni od přátel. O to tady šlo.Dveře dílny se zabouchly.Jste chyceni v mém objetí, vysmívala se jim Gaia. Annabeth Chaseová mezitím čelí smrti, sama, zděšená a zmrzačená, z rukou největšího nepřítele své matky.Obraz v zrcadle se změnil. Leo viděl Annabeth se ztrhanou tváří, jak leží na zemi v temné jeskyni a napřahuje bronzový nůž, jako by chtěla zahnat nestvůru. Jednu nohu měla zabalenou v nějaké dlaze. Leo neviděl, na co se to dívá, ale očividně to bylo něco strašlivého. Chtěl by věřit, že ten obraz je lež, ale měl nepříjemný pocit, že je pravý a že to, co vidí, se děje zrovna teď.Ostatní, pokračovala Gaia, Jason Grace, Piper McLeanová a můj drahý přítel Percy Jackson – ti zahynou za pár minut.Scéna se zase změnila. Percy svíral Anaklusmos a vedl Jasona a Piper po spirálovém schodišti dolů do tmy.Jejich síly je zradí, prohlásila Gaia. Zahynou ve vlastních živlech.Skoro jsem doufala, že přežijí. Byly by z nich lepší oběti. Ale bohužel, Hazel a Franku, budu se muset spokojit s vámi. Mí pomocníci vás brzy vyzvednou a odnesou na prastaré místo. Vaše krev mě konečně probudí. Do té doby vám dovolím dívat se, jak umírají vaši přátelé. Račte… Užijte si poslední pohled na to, jak vaše výprava selhala.Leo to nesnesl. Ruka se mu rozžhavila doběla. Hazel a Frank klopýtli dozadu, když přitiskl dlaň na zrcadlo a roztavil ho na kaluž bronzového bláta.Gaiin hlas umlkl. Leo slyšel jen tepání vlastní krve v uších.Rozechvěle se nadechl.„Pardon,“ obrátil se k přátelům. „Začínala mě štvát.“„Co uděláme?“ chtěl vědět Frank. „Musíme se dostat ven a pomoct ostatním.“Leo přejel pohledem dílnu, nyní posetou doutnajícími zbytky rozbitých koulí. Kamarádi ho dál potřebovali. Tahle show byla pořád jeho. Dokud má opasek s nářadím, nebude Leo Valdez sedět a bezmocně koukat na kanál Polobožská smrt.„Mám nápad,“ spustil najednou. „Ale budeme k tomu třeba všichni tři.“Začal jim líčit svůj plán.