Leo - Kapitola 39.

Leo se shodl s Nemesis na jedné věci: štěstí je podvod. Aspoň v jeho případě.Loni v zimě se v hrůze díval, jak se rodinka Kyklopů chystá upéct si Jasona a Piper k pálivé omáčce. Vymyslel, jak z toho ven, a zachránil kamarády úplně sám, ale tehdy měl aspoň čas přemýšlet.Teď ne. Hazel a Franka uspala chapadla posedlé bowlingové koule. Dvě sady nepřátelského brnění se ho chystaly zabít.Leo je nemohl zničit ohněm. Kovu by to neublížilo. Kromě toho, Hazel a Frank byli moc blízko. Nerad by je spálil nebo náhodou zapálil kousek dřeva, na kterém závisel Frankův život.Brnění po Frankově pravici s přilbou lví hlavy zaskřípalo drátěným krkem a změřilo si Hazel a Franka, kteří pořád leželi v bezvědomí.„Ženský a mužský polobůh,“ zaduněla Lví hlava. „To by šlo,pokud ostatní umřou.“ Prázdná maska se obrátila zpátky k Leovi.„Tebe nepotřebujeme, Leo Valdezi.“„Tak to pr!“ Leo se pokusil o podmanivý úsměv. „Lea Valdeze budete potřebovat vždycky!“Rozpřáhl ruce a doufal, že vypadá sebejistě a užitečně, ne zoufale a vystrašeně. Uvažoval, jestli není pozdě načmárat si na triko LEůV TÝM.Brnění se bohužel nedala ovlivnit tak lehce jako Narcisův fanklub.To s vlčí přilbicí zavrčelo: „Byl jsem ve tvé mysli, Leo. Pomohl jsem ti zahájit válku.“Lea opustil úsměv. O krok couvl. „Tos byl ty?“Teď chápal, proč mu ti turisté hned od začátku vadili a proč mu hlas té věci zněl tak povědomě. Svého času ho slyšel ve vlastní hlavě.„Tys mě donutil střílet z balisty?“ chtěl vědět Leo. „Tomu říkáš pomoc?“„Já vím, jak uvažuješ,“ řekl Vlkohlav. „Znám tvé hranice. Jsi malý a osamělý. Potřebuješ kamarády, aby tě chránili. Bez nich mi nedokážeš čelit. Přísahal jsem, že tě už neposednu, ale zabít tě pořád můžu.“Ozbrojení chlapíci popošli dopředu. Hroty mečů se vznášely jenom kousíček od Leovy tváře.Leův strach se najednou proměnil v příšerný vztek. Tenhle eidolon ve vlčí přilbě ho zostudil, ovládl ho a přinutil ho zaútočit na Nový Řím. Ohrozil kamarády a zpackal jim výpravu.Leo střelil pohledem k nečinným koulím na pracovních stolech. Zamyslel se nad svým opaskem. Zauvažoval nad velínem za sebou – nad místem, které vypadalo jako kabina zvukařů.A ejhle, zrodila se Operace Hromada krámů.„Zaprvé: ty mě neznáš,“ odsekl Vlkohlavovi. „A zadruhé:sbohem.“Skočil ke schodům a vyběhl nahoru. Brnění sice byla děsivá,ale ne rychlá. Jak si Leo myslel, měla kabina vstup na obou stranách – mřížové kovové dveře. Operátoři potřebovali ochranu v případě, že by se s jejich výtvory něco nevyvedlo… Jako třeba teď. Leo zabouchl obojí dveře, rozpálil si ruce a roztavil zámky.Brnění se blížila z obou stran. Zacloumala dveřmi, začala do nich sekat meči.„To je hloupost,“ prohlásila lví přilba. „Jenom oddaluješ svou smrt.“„Oddalovat smrt, to dělám moc rád.“ Leo přelétl pohledem své nové útočiště. V kukani nad dílnou byl jediný stůl jako ovládací pult. Povalovala se po něm spousta haraburdí, ale většinu z toho Leo hned zavrhl: nákres lidského katapultu, který by nikdy nefungoval; divný černý meč (Leo to s meči nikdy neuměl);velké bronzové zrcadlo (Leův odraz vypadal hrozně); a sada nástrojů,které někdo polámal, ať už ze vzteku nebo z nešikovnosti.Soustředil se na hlavní projekt. Uprostřed stolu někdo rozmontoval jednu Archimédovu kouli. Soukolí, pérka, páčky a táhla se povalovala kolem. Všechny bronzové kabely,které vedly do kabiny, byly připojeny ke kovovému plátu pod koulí. Leo cítil božský bronz procházející dílnou jako tepny srdcem – připraven vyslat do světa magickou energii.„Jedna koule vládne všem,“ zamumlal.Tato koule byla hlavní ovladač. Leo stál u starověkého římského střediska řízení.„Leo Valdezi!“ zavyl duch. „Otevři dveře, jinak tě zabiju!“„To je poctivá a velkorysá nabídka!“ uznal Leo s pohledem upřeným na kouli. „Jenom mě nech tohle dodělat. Poslední přání, ano?“To muselo duchy zmást, protože na chvíli přestali dorážet na dveře.Leovy ruce se rozlétly po kouli, přimontovávaly chybějící kousky. Proč ti pitomí Římané museli rozebrat tak krásný stroj? Zabili Archiméda, ukradli jeho věci, pak se pustili do zařízení,které nemohli nikdy pochopit. Na druhé straně měli aspoň dost rozumu a na dva tisíce let všechno zamkli, aby si to Leo mohl vyzvednout.Eidoloni začali znovu bušit do mříží.„Kdo tam?“ zavolal Leo.„Valdezi! Otevři!“ zaburácel Vlkohlav.„Ty nejsi moje maminka, ty jsi vlk!“ zazpíval Leo.Časem eidolonům dojde, že se dovnitř nedostanou. Pak,jestli duch vážně zná Leovo myšlení, pochopí, že jsou jiné cesty,jak si vynutit jeho spolupráci. Leo si musel pospíšit.Spojil převody, udělal jednu chybu a musel začít znovu.U Héfaistových fuseklí, tohle je ale fuška!Konečně dostal poslední pružinku na místo. Ti nešikovní Římané málem zničili ovladač napětí, ale Leo vytáhl z opasku sadu hodinářského nářadí a trochu to seřídil. Archimédes byl génius – pokud tahle věc bude vážně fungovat.Spustil zařízení. Soukolí se začala otáčet. Leo zavřel vršek koule a studoval její soustředné kruhy – podobné těm na dveřích dílny.„Valdezi!“ Vlkohlav zabušil na dveře. „Náš třetí kamarád zabije tvé přátele!“Leo v duchu zaklel. Náš třetí kamarád. Shlédl na taser s pavoučíma nohama, který uspal Hazel a Franka. Najednou pochopil, že uvnitř té věci se ukrývá eidolon číslo tři. Ale Leovi ještě zbývalo přijít na správnou sekvenci k aktivaci ovládací koule.„Jo, jasně,“ zavolal. „Dostali jste mě. Jenom… momentík.“„Žádné momentíky!“ houkla vlčí přilba. „Otevři hned, jinak zemřou.“Posedlá koule taseru švihla chapadly a uštědřila Hazel a Frankovi další elektrický šok. Jejich bezvědomá těla sebou škubla. Tolik elektřiny by jim mohlo zastavit srdce.Leo měl co dělat, aby se nerozbrečel. Tohle je na něj moc.Nezvládne to.Hleděl na povrch koule – sedm kruhů, každý pokrytý drobným řeckým písmem a znaky zvěrokruhu. Řešení nemohlo být pí. Archimédes by se nikdy neopakoval. Kromě toho,Leovi stačilo položit ruku na kouli a cítil, že sekvence byla zvolenaná hodně. Tohle mohl znát jenom Archimédes.Archimédova poslední slova prý zněla: Neruš mé kruhy.Nikdo nevěděl, co to znamená, ale Leo chápal, že mohlo jít o tuto kouli. Klíč byl trochu moc komplikovaný. Možná, že kdyby měl pár let, rozluštil by znaky a zjistil správnou kombinaci,ale teď mu nezbývalo ani pár vteřin.Došel mu čas. Došlo mu štěstí. A kamarádi zemřou.Problém, který nedokážeš vyřešit, ozval se mu nějaký hlasv hlavě.Nemesis… Ta mu tuhle chvíli předpověděla. Leo vrazil ruku do kapsy a vytáhl koláček štěstí. Bohyně ho varovala, že její pomoc vyjde draho – jako ztráta oka. Ale kdyby to nezkusil,kamarádi umřou.„Potřebuju přístupový kód k téhle kouli,“ vyhrkl.Rozlomil koláček.