Leo - Kapitola 23.

Leo by si zasloužil ten oslovský klobouk.Kdyby mu to myslelo, byl by přepnul lodní detekční systém z radaru na sonar, jakmile vypluli z charlestonského přístavu.To byla ta věc, na kterou zapomněl. Zkonstruoval trup tak, aby každých pár vteřin zarezonoval, vyslal vlny mlhou a upozornil Festuse na možné nestvůry poblíž, ale fungovalo to buď ve vzduchu, nebo ve vodě, ne najednou.Byl tak vynervovaný z těch Římanů, z bouřky a pak z Hazel,že na to zapomněl jako na smrt. A teď byla nestvůra přímo pod nimi.Loď se naklonila na pravobok. Hazel se chytila lanoví.Hedge zaječel: „Valdezi, kterým knoflíkem se odpalují nestvůry?Vezmi si kormidlo!“Leo přelezl po nakloněné palubě a podařilo se mu chytit zábradlí na levoboku. Začal se bokem posouvat ke kormidlu,ale když uviděl, jak se nestvůra vynořuje, zapomněl, jak se hýbat.Ta věc byla dlouhá jako celá jejich loď. V měsíčním světle vypadala jako kříženec mezi obří krevetou a švábem, měla růžový chitinový krunýř, plochý račí ocas a nohy stonožky, které se hypnoticky vlnily, jak se nestvůra otírala o trup Arga II.Hlava se vynořila naposled – slizovitý růžový obličej obrovského sumce se skelnýma mrtvýma očima, zejícím bezzubým chřtánem a pralesem chapadel, vyrážejícím z obou nosních dírek– ten nejhuňatější nosní porost, jaký měl Leo kdy tu smůlu vidět.Leo si vzpomněl na speciální páteční večeře, na které s mámou chodili do jedné rybí restaurace v Houstonu. Dávali si krevety a sumce. Při tom pomyšlení se mu teď zvedal žaludek.„Dělej, Valdezi!“ ječel Hedge. „Vezmi si kormidlo, ať si můžu přinést pálku!“„Tady pálka nepomůže,“ namítl Leo, ale vydal se ke kormidlu.Ostatní za ním vrávorali po schodech.Percy vykřikl: „Co se to – sakra! Krevetozilla!“Frank se rozběhl k Hazel. Svírala lanoví, pořád ještě omámená z té vzpomínky, ale naznačila, že je v pořádku.Nestvůra znovu narazila do lodi. Trup zasténal. Annabeth,Piper a Jason se svalili na pravobok a málem se skutáleli přes palubu.Leo se dostal ke kormidlu. Ruce se mu rozběhly po kontrolkách.Festus v palubním telefonu klapal a cvakal něco o průsacích v podpalubí, ale nezdálo se, že lodi hrozí potopení – aspoň zatím ne.Leo přepnul vesla. Měla se proměnit v kopí, což by mohlo nestvůru odradit. Bohužel se vesla zasekla. Ta obří kreveta je musela vyrazit z lůžek a byla tak blízko, že Leo nemohl použít balistu, protože by přitom podpálil i Argo II.„Jak se to k nám mohlo dostat?“ vykřikla Annabeth a přitáhla se k zábradlí.„Já nevím!“ zavrčel Hedge. Rozhlédl se, kde má palici, ale ta se odkutálela po palubě.„Já jsem pitomec!“ nadával si Leo. „Úplný pako! Zapomněl jsem na sonar!“Loď se naklonila ještě víc na pravobok. Buď se je nestvůra pokoušela obejmout, nebo je hodlala převrhnout.„Sonar?“ opakoval Hedge. „U Panovy flétny, Valdezi! Možná,že kdybys nečučel Hazel do očí a nedržel ji celou věčnost za ruce –“„Co?“ vyjekl Frank.„Tak to nebylo!“ bránila se Hazel.„To je fuk!“ zasáhla Piper. „Jasone, můžeš přivolat blesk?“Jason se těžce vytáhl na nohy. „Já –“ Podařilo se mu jenom zavrtět hlavou. Bouře, kterou vyvolal předtím, mu vzala moc sil.Leo pochyboval, že by ten chudák v tomhle stavu dokázal zapálit svíčku.„Percy! Můžeš s tou věcí promluvit?“ napadlo Annabeth.„Víš, co to je?“Syn boha moře zavrtěl hlavou, bylo vidět, že je zmatený.„Možná je jenom zvědavá na loď. Možná – “Chapadla nestvůry šlehla po palubě tak bleskurychle, že Leo nestačil ani vykřiknout Pozor!Jedno udeřilo Percyho do prsou, až se zhroutil po schodech dolů. Další popadla Piper za nohy a táhla ječící dívku k zábradlí. Desítky dalších chapadel se obtočily kolem stěžňů,ovinuly kuše a strhávaly lanoví.„Hrrr na chlupy z nosu!“ Hedge popadl pálku a vrhl se do akce, ale jeho údery se jen neškodně odrážely od chapadel.Jason vytasil meč. Pokusil se vysvobodit Piper, ale byl ještě slabý. Zlatá čepel bez problému sekala chapadla, ale na jejich místě se objevovala další rychleji, než je stačil odsekávat.Annabeth se chopila dýky. Proběhla lesem chapadel, vyhýbala se a sekala po všem, co viděla. Frank vytáhl luk. Pálil přes bok na tělo nestvůry, sázel šípy do spár jejího krunýře, ale nestvůru to zřejmě jenom rozběsnilo. Zaburácela a rozhoupala loď. Stěžeň zaskřípal, jako by se chystal zlomit.Potřebovali větší palebnou sílu, ale balistu použít nemohli.Potřebovali ránu, která by nezničila loď. Ale jak…?Leo upřel oči na bedýnku na zásoby u Hazeliných nohou.„Hazel!“ zavolal. „Ta bedna! Otevři ji!“Zaváhala, pak uviděla bednu, o kterou mu šlo. Na štítku stálo VÝSTRAHA. NEOTEVÍRAT.„Otevři to!“ křikl Leo znovu. „Trenére, přeberte kormidlo!Natočte nás k té nestvůře, jinak se převrhneme.“Hedge protancoval svými mrštnými kozlími kopýtky skrz chapadla a s gustem do nich mlátil. Přihnal se ke kormidlu a chopil se řízení.„Doufám, že máš plán!“ vykřikl.„Mizerný.“ Leo se rozběhl ke stěžni.Nestvůra se opřela do lodi. Paluba se naklonila v úhlu pětačtyřiceti stupňů. Navzdory všeobecným snahám bylo chapadel prostě moc na to, aby se s nimi dalo bojovat. Vypadalo to, že se můžou prodlužovat podle potřeby. Zanedlouho Argo II úplně omotají. Percy se zezdola nevracel. Ostatní bojovali o život proti chlupům ze sumčího nosu.„Franku!“ zavolal Leo a blížil se k Hazel. „Potřebujeme čas!Nemůžeš se proměnit ve žraloka nebo tak něco?“Frank se na něj podíval a zakabonil se. V tu chvíli do něj udeřilo chapadlo a srazilo ho z paluby.Hazel zaječela. Měla už otevřenou bednu a málem pustila dvě skleněné nádobky, které držela.Leo je chytil. Každá byla velká jako jablko a tekutina uvnitř zářila jedovatou zelenou barvou. Sklo na dotek hřálo. Leovi připadalo, že z té provinilosti vybuchne. Zrovna rozptýlil Franka a možná ho tím zabil, ale na to teď myslet nemohl. Musel zachránit loď.„Pojď!“ Podal Hazel jednu nádobku. „Můžeme tu nestvůru zabít – a zachránit Franka!“Doufal, že se neplete. Dostat se k zábradlí na levoboku byl spíš horolezecký výkon než chůze, ale nakonec se jim to povedlo.„Co je to?“ zalapala po dechu Hazel a svírala skleněnou nádobku.„Řecký oheň!“Vykulila oči. „Zbláznil ses? Jestli se to rozbije, spálíme celou loď!“„Do tlamy!“ zavelel Leo. „Prostě mu to hoď do –“Najednou to Lea natlačilo na Hazel a celý svět se obrátil na bok. Jak je to zvedalo do vzduchu, uvědomil si, že je společně ovinulo chapadlo. Ruce měl volné, ale nemohl dělat nic než svírat nádobku s řeckým ohněm. Hazel se bránila. Paže měla přitisknuté k tělu, což znamenalo, že se její nádobka může každou chvíli rozbít… a to by jim rozhodně neprospělo.Stoupali tři metry, šest metrů, devět metrů nad nestvůru.Leo zahlédl kamarády, jak bojují marnou bitvu, křičí a sekají po chapadlech. Viděl, jak se trenér Hedge snaží udržet loď, aby se nepřevrhla. Moře bylo temné, ale zdálo se mu, že v měsíčním světle zahlédl, jak se poblíž nestvůry něco zalesklo – možná bezvědomé tělo Franka Zhanga.„Leo,“ zalapala po dechu Hazel, „nemůžu – ruce –“„Hazel,“ podíval se na ni. „Věříš mi?“„Ne!“„Tak to jsme dva,“ připustil Leo. „Ale až nás ta věc pustí,zadrž dech. Za každou cenu se snaž hodit tu nádobku co nejdál od lodi.“„Proč – proč by nás to pouštělo?“Leo se zahleděl dolů na hlavu nestvůry. Bude to tak tak, ale jinou šanci neměl. Zvedl nádobku v levé ruce. Tu pravou přitiskl k chapadlu a přivolal si do dlaně oheň – úzce zaměřený,doběla rozžhavený paprsek.Tohle nestvůra zaznamenala. Celé chapadlo se rozechvělo a pod Leovým dotykem jí naskočily puchýře. Sumec zvedl tlamu,zařval bolestí a Leo mu hodil řecký oheň přímo do chřtánu.Pak se všechno odehrálo jako rozmazaná skvrna. Leo cítil,jak je chapadlo pouští. Padali. Uslyšel tlumený výbuch a viděl záblesk zeleného světla v obřím růžovém trupu. Lea zasáhla do obličeje voda jako cihla obalená smirkovým papírem a pak se ponořil do tmy. Držel pusu pevně zavřenou, pokoušel se nedýchat,ale cítil, jak ztrácí vědomí.Měl pocit, že skrz bodání slané vody v očích vidí rozmazanou siluetu trupu lodi nahoře – temný ovál obklopený zelenou planoucí září, ale netušil, jestli loď doopravdy hoří.Zavražděný obří krevetou, pomyslel si Leo hořce. Aspoň ať to přežije Argo II. Ať se nic nestane kamarádům.Před očima se mu začalo stmívat. Plíce ho pálily.Zrovna když se to chystal vzdát, objevil se nad ním divný obličej – člověk, který vypadal jako Cheirón, jejich trenér v Táboře polokrevných. Měl stejné kudrnaté vlasy, střapaté vousy a inteligentní oči – vypadal jako kříženec divokého hipíka a shovívavého profesora, až na to, že měl kůži zelenou jako fazole.Mlčky napřáhl dýku. Tvářil se zachmuřeně a káravě, jakoby chtěl říct: A teď se nehýbej, ať tě můžu pořádně zabít.Leo ztratil vědomí.Když se probral, napadlo ho, jestli není duch v nějaké další vzpomínce, protože se vznášel bez tíže. Oči si pomalu zvykaly na tlumené světlo.„No to je dost.“ Frankův hlas zněl ozvěnou, jako by mluvil skrz několik vrstev plastové fólie.Leo se posadil… nebo spíš vyplul do vzpřímené polohy. Byl pod vodou, v jeskyni velké asi jako garáž na dvě auta. Strop porůstal fosforeskující mech, zaplavoval prostor modrozeleným světlem. Po zemi se táhl koberec z ježovek, od pohledu dost nepohodlný, takže byl Leo rád, že se vznáší. Nechápal, jak dokáže dýchat bez vzduchu.Frank levitoval nedaleko v meditační pozici. Se svou buclatou tváří a nerudným výrazem připomínal Buddhu, který dosáhl osvícení a není z toho dvakrát nadšený.Jediný východ z jeskyně byl zablokován mohutnou ulitou –její povrch se leskl perlovou, růžovou a tyrkysovou barvou.Jestli byla jeskyně vězení, měla aspoň hezké dveře.„Kde to jsme?“ vyhrkl Leo. „Kde jsou ostatní?“„Ostatní?“ zavrčel Frank. „Co já vím? Vím jenom, že tady dole jsi ty a já a Hazel. Ti rybokoně Hazel asi tak před hodinou odvedli a nechali mě s tebou.“Z Frankova tónu bylo jasné, že to rozdělení neschvaluje.Nezdálo se, že by byl nějak zraněný, ale Leo si všiml, že nemá luk ani toulec. Lekl se a poplácal se po břiše. Opasek na nářadí byl fuč.„Prohledali nás,“ potvrdil mu Frank. „Vzali všechno, co mohlo sloužit jako zbraň.“„Kdo?“ chtěl vědět Leo. „Kdo jsou ti rybo–?“„Rybokoně,“ doplnil Frank, ale moc tím nevysvětlil. „Museli nás chytit, když jsme spadli do moře, a odvléct nás… sem.“Leo si vzpomněl na to poslední, co viděl, než omdlel – zelenou tvář vousatého muže s dýkou. „A co ta óbr kreveta?A Argo II – je loď v pořádku?“„Bozi vědí,“ odsekl Frank temně. „Ostatní jsou možná v maléru nebo zranění nebo – ještě něco horšího. Ale tobě jde asi víc o loď než o kamarády.“Leo si připadal, jako by ho zas do tváří práskla voda. „Co je to za pitomost –?“Pak mu došlo, proč je Frank tak vzteklý: ta vzpomínka.Útok nestvůry byl tak rychlý, že na ni Leo skoro zapomněl.Trenér Hedge plácl tu pitomost o Leovi a Hazel, jak se drželi za ruce a hleděli si do očí. A Leovi asi neprospělo ani to, že to kvůli němu Franka smetlo přes palubu.Leo najednou zjistil, že se nechce podívat Frankovi do očí.„Koukej, člověče… je mi líto, že jsem nás dostal do tohohle svrabu. Všechno jsem to zkonil.“ Zhluboka se nadechl, což kupodivu šlo, i když byl pod vodou. „Jak jsme se s Hazel drželiza ruce… To není tak, jak si myslíš. Ukazovala mi vzpomínku z minulosti, snažila se zjistit, co mám společného se Sammym.“Frankův vzteklý výraz se začínal rozplývat a vystřídala ho zvědavost. „A zjistila… zjistila něco?“„Jo,“ potvrdil Leo. „No, asi jo. Kvůli té krevetozille jsme to nestačili probrat, ale Sammy byl můj pradědeček.“Vypověděl Frankovi, co viděli. Leovi do té doby nedošlo,jak moc je to divné, ale když se to teď snažil vysvětlit nahlas,sám tomu nemohl uvěřit. Hazel se kamarádila s jeho bisabuelem,který umřel, když byl Leo malý. Leovi to dřív nedošlo, ale nejasně si pamatoval, že starší členové rodiny říkali dědovi Sam junior. A to znamenalo, že Sam senior byl Sammy, Leův bisabuelo. Zřejmě si někdy tía Callida – samotná Héra – se Sammym promluvila, utěšila ho a dovolila mu nakouknout do budoucnosti. Tím ovlivnila Leův život celé generace předtím,než se narodil. Kdyby Hazel zůstala ve čtyřicátých letech,byla by si Sammyho vzala a Leo mohl být jejím pravnukem.„Páni, člověče,“ hvízdl Leo, když to dopověděl. „Je mi z toho nanic. Ale přísahám ti při řece Styx, že jsme tohle viděli.“Frank měl stejný výraz jako hlava toho obřího sumce –vyvalené skelné oči a otevřenou pusu. „Hazel… Hazel měla ráda tvého pradědečka? A proto má ráda tebe?“„Franku, já vím, že je to divný. Věř mi. Ale já Hazel nemám rád – ne takhle. Já ti nepolezu do zelí.“Frank se zakabonil. „Ne?“Leo doufal, že se nečervená. Po pravdě řečeno nevěděl, co k Hazel cítí. Byla úžasná a roztomilá a Leo měl slabost pro úžasné a roztomilé holky. Ale ta vzpomínka všechno pořádně zkomplikovala.Kromě toho, jeho loď byla v maléru.Tobě jde asi víc o loď než o kamarády, vyčetl mu Frank.To je pitomost, nebo snad ne? Leův táta Héfaistos jednou přiznal, že si s organickými formami života moc nerozumí.A ano, Leovi bylo vždycky líp se stroji než s lidmi. Ale o kamarády mu šlo, o Piper a o Jasona… Ty znal nejdéle, ale ostatní pro něj byli taky důležití. Dokonce i Frank. Jako rodina.Problém byl v tom, že už to bylo tak dávno, co měl Leo nějakou rodinu, že si ani nevzpomínal, jaké to je. Jasně, loni v zimě se stal instruktorem Héfaistova srubu, ale většinu času stejně jenom stavěl loď. Sourozence ze srubu měl rád. Uměl s nimi pracovat – ale znal je vůbec doopravdy?Pokud měl Leo nějakou rodinu, byli to polobohové z Arga II –a možná i trenér Hedge, což by Leo nahlas nikdy nepřiznal.Ty budeš vždycky outsider, varoval ho hlas Nemesis. Ale Leo se tu myšlenku pokusil potlačit.„Jasně, takže…“ Rozhlédl se. „Musíme si udělat plán. Jak dýcháme? A jestli jsme v moři, neměl by nás tlak vody rozmačkat?“Frank pokrčil rameny. „Podle mě je to tou rybokoňskou magií. Pamatuju si, že mi ten zelený chlapík sáhl špičkou dýky na hlavu. Pak jsem mohl dýchat.“Leo si prohlížel ulitu dveří. „Uměl bys nás dostat ven? Proměnit se v kladivouna nebo tak něco?“Frank nevrle zavrtěl hlavou. „Proměňování mi nefunguje.Nevím proč. Možná mě zakleli nebo jsem moc rozčilený a nedokážu se soustředit.“„Hazel má možná problémy,“ uvažoval Leo. „Musíme se odsud dostat.“Doplul ke dveřím a přejel prsty po skořápce. Necítil tam žádnou západku ani jiný mechanismus. Buď se dveře daly otevřít jenom kouzlem, nebo bylo třeba hrubé síly – a ani jednoz toho nebyla Leova parketa.„Už jsem to zkoušel,“ posteskl si Frank. „I když se dostaneme ven, nemáme zbraně.“„Hmm…“ Leo zvedl ruku. „To se uvidí.“Soustředil se a nad prsty mu zaplál oheň. Lea to na chvilku nadchlo, protože nečekal, že to bude pod vodou fungovat. Pak jeho plán začal fungovat trochu moc. Oheň mu vyběhl po ruce a po celém těle, až byl obalený tenkým závojem plamene.Snažil se dýchat, ale vdechoval čirý žár.„Leo!“ Frank se zvrátil dozadu, jako by spadl z barové stoličky.Místo toho, aby se hnal Leovi na pomoc, přitiskl se ke zdi a držel se od něj co nejdál.Leo se nutil zůstat klidný. Chápal, co se děje. Oheň samotný mu ublížit nemohl. Přiměl plameny, aby uhasly, a napočítal do pěti. Opatrně se nadechl. Už měl zase kyslík.Frank se přestal snažit vsáknout se do stěny jeskyně. „Jsi…jsi v pořádku?“„Jasně,“ zabručel Leo. „Dík za pomoc.“„Já – promiň.“ Frank se tvářil tak zděšeně a zahanbeně, že se na něj Leo nedovedl zlobit. „Jenom… Co se stalo?“„Šikovná magie,“ uznal Leo. „Kolem nás je tenká vrstvička kyslíku, jako kůže navíc. Musí se sama obnovovat. Proto můžeme dýchat a zůstáváme suší. Ten kyslík dal ohni palivo – až na to, že mě málem udusil.“„Já vážně ne…“ Frank polkl. „Nemám rád, jak přivoláváš oheň.“ Začínal se zase lísat ke stěně.Leo nechtěl, ale musel se zasmát. „Člověče, já ti nic neudělám.“„Oheň,“ zamumlal Frank, jako by to slovo vysvětlovalo všechno.Leo si vzpomněl, co říkala Hazel – že je Frank z jeho ohně nervózní. Všiml si toho už dřív, ale nebral to vážně. Frank vypadal mnohem silněji a hrozivěji než Leo.Teď mu došlo, že Frank má za sebou možná nějakou špatnou zkušenost s ohněm. Leova máma umřela při požáru dílny.Vinili z toho Lea. Považovali ho za monstrum a žháře, protože kdykoli se naštval, věci kolem hořely.„Promiň, že jsem se smál,“ omluvil se a myslel to vážně.„Moje máma umřela při požáru. Chápu, že se ohně bojíš.Hm… zažil jsi taky něco podobnýho?“Frank zřejmě uvažoval, kolik toho má říct. „Můj dům…babiččin dům. Shořel. Ale nejde jenom o to…“ Hleděl na ježovky na zemi. „Annabeth říkala, že můžu posádce věřit.I tobě.“„Dokonce i mně, jo?“ Leo uvažoval, jak tohle přišlo na přetřes.„Páni, to je teda pochvala.“„Má slabost…,“ začal opatrně Frank, jako by ho ta slova řezala do pusy, „je takový kousek dřeva –“Dveře z ulity se odvalily.Leo se obrátil a ocitl se tváří v tvář zelenému chlapíkovi,který vlastně nebyl vůbec chlapík. Teď, když ho Leo viděl jasně,to byl zdaleka ten nejdivnější tvor, jakého kdy potkal, a to už něco znamenalo.Od pasu nahoru byl víceméně člověkem – hubený chlapík s nahou hrudí, s dýkou za pasem a s pruhem mušlí přivázaných na hrudi jako pásem na náboje. Kůži měl zelenou, vousy rozčepýřené a hnědé, dost dlouhé vlasy svázané vzadu chaluhami.Z hlavy mu vybíhal pár humřích klepet jako rohy a nahodile se obracel a cvakal.Leo usoudil, že se zas Cheirónovi tolik nepodobá. Vypadal spíš jako z plakátu, který mívala Leova máma v dílně – se starým mexickým banditou Panchem Villou, až na ty mušle a rohy.Od pasu dolů to s ním bylo ještě složitější. Měl přední nohy modrozeleného koně, něco jako kentaur, ale vzadu se koňské tělo měnilo na třímetrový rybí ocas s duhovou ploutví ve tvaru V.Teď už Leo chápal, co Frank myslel těmi rybokoni.„Jsem Býtos,“ představil se zelený muž. „Budu vyslýchat Franka Zhanga.“Mluvil klidně a pevně a nepřipouštěl diskusi.„Proč jste nás zajali?“ chtěl vědět Leo. „Kde je Hazel?“Býtos přimhouřil oči. Jeho výraz jako by říkal: Vážně na mě ten drobný tvor zrovna promluvil? „Ty, Leo Valdezi, půjdeš s mým bratrem.“„S vaším bratrem?“Leo si uvědomil, že za Býtosem se tyčí mnohem větší postava s tak širokým stínem, že vyplňoval celý vchod do jeskyně.„Ano,“ přisvědčil Býtos a nepatrně se přitom usmíval.„A snaž se Afrose nerozzlobit.“