Kapitola 50 - Jason 2.část

Jeden vlk se vrhl na Jasona. Ten ustoupil, praštil bestii prknem do čumáku a spokojeně si poslechl, jak to křuplo. Možná ji zabije jenom stříbro, ale staré dobré prkno způsobí pořádný bolehlav.Obrátil se za zvukem kopyt a uviděl, jak se na něj vrhá bouřkový koňský duch.Jason se soustředil a povolal vítr. Těsně předtím, než ho kůň stačil ušlapat, vymrštil se do vzduchu, popadl koně za přízračný hřbet a vyhoupl se mu na záda.Bouřkový duch začal vyhazovat. Snažil se Jasona setřást,pak se zkusil rozpustit na mlhu, aby se ho zbavil; ale Jasonovi se nějak povedlo udržet se na něm. Silou vůle donutil koně zůstat v pevné formě a duch se nedokázal ubránit. Jason cítil,jak pod ním bojuje. Vycítil jeho rozbouřené myšlenky - naprostý chaos, který se snažil uvolnit. Jason musel nasadit veškerou sílu vůle, aby koni vnutil svá přání a ovládl ho. Myslel na Aiola, který dohlíží na tisíce a tisíce duchů, některých mnohem horších. Není divu, že vládce vichrů po staletích takového tlaku trochu zešílel. Ale Jasonovi stačilo zvládnout jenom jednoho ducha a musel vyhrát.„Teď jsi můj,“ oznámil mu.Kůň jančil, ale Jason nepovolil. Hříva poblikávala, když kroužil po prázdném bazénu, od kopyt vylétaly drobné bouře s blesky, kdekoli se dotkly země.„Blesk?" podivil se Jason. „Tak se jmenuješ?"Bouřkový duch potřásl hřívou, evidentně měl radost, že ho jezdec poznal.„Fajn," přikývl Jason. „A teď do boje."Vyrazil do bitvy, máchal svým studeným prknem, srážel vlky a vrhal se přímo skrz jiné venty. Blesk byl silný duch a pokaždé,když najel do některého ze svých bratří, uvolnil tolik elektřiny,že se ten druhý duch vypařil na neškodný obláček mlhy.V tom zmatku Jason občas zahlédl přátele. Piper byla obklopená obry, ale zdálo se, že se drží. Vypadala tak působivě,když bojovala, málem zářila krásou, takže na ni šestirucí zírali v posvátné hrůze a zapomínali, že ji vlastně chtěli zabít. Svěsili palice a zaraženě hleděli, jak se usmála a zaútočila na ně. Zaculili se taky - dokud se neohnala dýkou a oni se pak nerozsypali na hromádky hlíny.Leo se pustil do samotné Chioné. Bojovat s bohyní by mohla být sebevražda, ale Leo na to byl ten pravý. Povolávala na něj ledové dýky, nápory zimního větru, tornáda sněhu. Leo to všechno spálil. Celé tělo mu poblikávalo rudými jazyky plamenů,jako by byl nasáklý benzinem. Postupoval blíž a blíž a dvěma perlíky se stříbrnými hlavicemi likvidoval všechny nestvůry,které se mu postavily do cesty.Jason si uvědomil, že Leo je jediný důvod, proč jsou ještě naživu. Jeho ohnivá aura zahřívala celý dvůr, čelila zimní magii Chioné. Bez něj by už dávno zmrzli jako Lovkyně. Kamkoli Leo vkročil, sníh se na kamenech roztápěl. Dokonce i Thalia začala trochu rozmrzat, když ji Leo minul.Chioné pomalu couvala. Její výraz se měnil ze vzteku přes otřes až po lehkou paniku, jak se k ní Leo blížil.Jasonovi docházeli nepřátelé. Vlci leželi omámení na hromadách.Někteří se odplížili mezi ruiny a kňučeli bolestí. Piper zabodla posledního obra, který se rozsypal na hromádku bláta.Jason projel na Bleskoví skrz posledního venta a proměnil ho na páru. Pak otočil koně a viděl, jak se Leo vrhl na bohyni sněhu.„Opozdili jste se!“ zavrčela Chioné. „Je vzhůru! A nemyslete si, že jste tu něco vyhráli, polobohové. Héřin plán nikdy nevyjde.Půjdete si navzájem po krku, než nás vůbec stačíte zastavit."Leo podpálil kladiva a hodil je na bohyni, ale ta se proměnila na sníh - bílý prachový obrázek sebe sama. Leova kladiva narazila do sněhové ženy a proměnila ji na kouřící kašovitou hromadu.Piper těžce oddechovala, ale podívala se na Jasona a usmála se. „Pěkný koník.“Blesk se vzepjal na zadních a mezi kopyty mu projel elektrický výboj. Předváděl se.Pak za sebou Jason uslyšel zapraskání. Rozpouštějící se led na Héřině kleci se odloupl jako závoj rozbředlého sněhu a bohyně vykřikla: „Ale ne, mě si nevšímejte! Tady jen umírá vládkyně nebes!“Jason sesedl a nařídil Bleskoví, aby zůstal na místě. Všichni tři polobohové seskočili do nádrže a utíkali ke kleci.Leo se zamračil. „Ehm, tío Callido, vy se zmenšujete?„Ne, ty pitomče! Zmocňuje se mě země. Honem!I když Jason Héru nemiloval, to, co viděl v kleci, ho poplašilo.Héra se nejen propadala, ale země kolem ní stoupala jako voda v nádrži. Tekutá skála jí už sahala až po holeně. „Gigant se probouzí! varovala je Héra. „Máte jenom pár vteřin!„Už na to jdeme, prohlásil Leo. „Piper, potřebuju pomoct.Mluv na tu klec.„Cože? zeptala se.„Mluv na ni. Nasaď všechno, co umíš. Přesvědč Gaiu, aby usnula. Ukolébej ji. Snaž se, aby ty mříže trochu povolily, a já mezitím„Jasně! Piper si odkašlala a spustila: „Hej, Gaio. Pěkná noc, co? Páni, to jsem ale utahaná. A co ty? Nezdřímla bysis? Čím déle mluvila, tím sebejistěji zněla. Jason cítil, jak mu samotnému těžknou víčka, a musel se nutit, aby se nezaposlouchal do jejích slov. Zdálo se, že to na klec působí. Zem stoupala pomaleji. Úponky jako by trochu změkly - připomínaly už spíš kořeny stromu než kámen. Leo vytáhl z opasku cirkulárku.Jason netušil, jak se mu tam vešla. Pak se Leo podíval na kabel a zoufale si odfrkl. „Nemám ji kam připojit!Blesk seskočil do bazénu a zařehtal.„Vážně? zeptal se Jason.Blesk sklonil hlavu a došel k Leovi. Ten se tvářil pochybovačně,ale natáhl zástrčku a vítr ji zasunul koni do boku.Zajiskřilo se, blesk projel vidlicemi zástrčky a cirkulárka ožila.
„Paráda!" zašklebil se Leo. „Tvůj kůň má zásuvku na střídavý proud!"To rozjaření jim nevydrželo dlouho. Na druhé straně nádrže se obrova klec rozpadla a vydala zvuk, jako když se strom rozpoltí na půlky. Pouzdro pletenců explodovalo od vršku až dolů,rozprsklo kusy kamení a dřeva, obr se otřepal a vylezl ze země.Jason si myslel, že nic děsivějšího než Enkelados už být nemůže.To se pletl.Porfyrión byl ještě vyšší a ještě svalnatější. Nevyzařoval horko a nevypadalo to, že chrlí oheň, ale bylo na něm něco děsivějšího- jakási síla, snad magnetismus, jako by obr byl tak veliký a houževnatý, že měl vlastní gravitační pole.Stejně jako Enkelados byl král Gigantů od pasu nahoru člověk,oblečený v bronzové zbroji, a od pasu dolů mu z těla vyrůstaly šupinaté dračí nohy. Kůži měl zelenou jako fazole, vlasy jako listí v létě, zapletené do dlouhých loken a ozdobené zbraněmi- dýkami, sekerami, meči běžné velikosti, některé byly ohnuté a zakrvácené - snad trofeje, které kdysi dávno získal od polobohů. Když otevřel oči, byly prázdné a bílé jako leštěný mramor. Zhluboka se nadechl.„Zas naživu!“ zaburácel. „Chvála Gaie!“Jason tiše hrdinsky fňukl a hned zadoufal, že to kamarádi neslyšeli. Věděl, že tohoto chlapíka nepřemůže žádný polobůh.Porfyrión by mohl hory přenášet. A Jasona by rozmáčkl jediným prstem.„Leo,“ ozval se.„Co?“ Leovi spadla čelist. Dokonce i Piper vypadala omráčená.
„Vy dva pracujte dál,“ nařídil jim Jason. „Osvoboďte Héru!"„Co chceš dělat?" zeptala se Piper. „Nemůžeš přece vážně —“„Zabavit Giganta?“ dokončil za ni Jason. „Nemám na výběr."„Výtečně!" zaduněl obr, když se k němu Jason blížil. „Předkrm!Kdo jsi - Hermés? Arés?"Jason uvažoval, jestli ho při tom nemá nechat, ale něco mu napovídalo, aby to nedělal.„Jsem Jason Grace," oznámil mu. „Syn Jupitera."Mléčné oči se do něj zabodly. Za Jasonem hučela pila a Piper konejšivě mluvila na klec a snažila se nedat najevo strach.Porfyrión zaklonil hlavu a rozchechtal se. „Pozoruhodné!"Vzhlédl k zatažené večerní obloze. „Takže Die, ty mi obětuješ syna? Toho gesta si cením, ale nezachrání tě."Nebe ani nezaburácelo. Žádná pomoc seshora. Jason si musel poradit sám.Zahodil svou nouzovou palici. Ruce měl samou třísku, ale to mu teď bylo jedno. Musel Leovi a Piper získat čas a bez pořádné zbraně to nešlo.Nastal čas jednat mnohem sebejistěji, než se cítil.„Pokud víš, kdo jsem,“ křikl na obra, „tak se budeš bát mě,ne mého otce. Doufám, že sis užil své dvě a půl minuty znovuzrození,Gigante, protože tě pošlu rovnou cestou zpátky do Tartaru."Obr přimhouřil oči. Vystrčil jednu nohu z bazénu a sklonil se, aby si lépe změřil svého protivníka. „Takže... začínáme chvástáním, co? Jako za starých časů! No, dobře, polobože.Jsem Porfyrión, král Gigantů, syn Gaii. Za starých dob jsem povstal z Tartaru, propasti svého otce, abych se postavil bohům.Na počátku války jsem ukradl Diovi královnu." Zašklebil se na klec bohyně. „Zdravíčko, Héro.“„Můj manžel tě už jednou zničil, nestvůro!" odsekla Héra.„Udělá to znova!"„Jenže to neudělal, má milá! Zeus neměl dost síly, aby mě zabil. Musel se spolehnout na pomoc titěrného poloboha, a i tak jsme skoro vyhráli. Tentokrát dokončíme, co jsme začali. Gaia se probouzí. Obstarala nám mnoho dobrých služebníků. Naše armády otřesou zemí - a zničíme vás u samotných kořenů."„To si nedovolíte," zavrčela Héra, ale slábla. Jason jí to poznal na hlase. Piper pořád domlouvala kleci a Leo řezal, ale země v Héřině vězení pořád stoupala a sahala jí už do pasu.„Ale ano," namítl Gigant. „Titáni se snažili napadnout váš nový domov v New Yorku. Statečné, ale neúčinné. Gaia je moudřejší a trpělivější. A my, její největší děti, jsme mnohem,mnohem silnější než Kronos. Víme, jak vás Olympany zabít jednou provždycky. Musíte být vymýceni jako shnilé stromy -je třeba vyrvat a spálit vaše nejstarší kořeny."Gigant se zamračil na Piper a Lea, jako by si teprve teď všiml,že pracují u klece. Jason popošel dopředu a zkusil na sebe znovu přilákat obrovu pozornost.„Řekl jsi, že tě zabil polobůh," houkl. „Jak, když byl tak titěrný?"„Ha! Myslíš, že ti to budu vysvětlovat? Byl jsem vytvořen kvůli tomu, abych nahradil Dia, zrozen ke zničení vládce oblohy.Převezmu jeho trůn. Převezmu jeho ženu - a pokud mě nebude chtít, nechám zemi zhltnout její životní sílu. To, co vidíš před sebou, dítě, je jen má slabá forma. Sílím hodinu
od hodiny, až se stanu neporazitelným. Ale už teď tě dokážu rozmáčknout na mastný flek!“Zvedl se do plné výšky a natáhl ruku. Ze země vyrazil šestimetrový oštěp. Popadl ho a zadupal dračíma nohama. Ruiny se otřásly. Po celém dvoře se začaly znovu formovat nestvůry -bouřkoví duchové, vlci a obři, všichni reagovali na volání krále Gigantů.„No, paráda,“ vydechl Leo. „Ti nám chyběli jak další díra do hlavy."„Pospěšte si pobízela je Héra.„Já vím!" utrhl se na ni Leo.„Spi, klícko," zabroukala Piper. „Hodná ospalá klícka. Ano,mluvím na bandu hliněných chapadel. Vůbec to není divné."Porfyrión přejel oštěpem vršek ruin, zničil komín a rozsypal po dvoře dřevo a kámen. „Takže, Diovo dítě! Já už s chvástáním skončil. Teď je řada na tobě. Co nám řekneš o tom, jak mě zničíš?"Jason se podíval na kruh nestvůr, jak netrpělivě čekají na pánův rozkaz, aby je roztrhaly na cucky. Leova pila pořád vrčela a Piper dál drmolila, ale vypadalo to beznadějně. Héřina klec už byla skoro plná hlíny.„Já jsem syn Jupitera!" houkl a jen tak pro efekt povolal vichry a zvedl se kousek od země. „Jsem dítě Říma, konzul polobohů, prétor První legie." Jason nevěděl přesně, co to mele,ale recitoval ta slova, jako by je říkal už mnohokrát předtím.Vztáhl ruce, ukázal znak orla a písmena SPQR a k jeho překvapení obr ten cejch zřejmě poznal.Porfyrión se chvíli tvářil vážně rozpačitě.„Zabil jsem trojskou vodní nestvůru," pokračoval Jason.
„Svrhl jsem černý Kronův trůn a těmahle rukama zničil Titána Kríose. A teď zničím tebe, Porfyrióne, a nakrmím tebou tvé vlastní vlky.“„Páni, člověče," zamumlal Leo. „Není červené maso nezdravé?"Jason se vrhl na obra, odhodlaný ho roztrhat.Představa, že by bojoval holýma rukama se skoro desetimetrovým nesmrtelným obrem, byla tak absurdní, že se i Gigant zatvářil překvapeně. Jason napůl vylétl, napůl skočil a přistál na obrově šupinatém hadím koleně. Lezl mu už po ruce, než si Porfyrión vůbec uvědomil, co se stalo.„Ty si troufáš?Jason se mu dostal na ramena a vytrhl mu z copů, prošpikovaných zbraněmi, meč. Zaječel: „Za Řím!“ a zabodl ho do nejbližšího vhodného cíle - do mohutného obrova ucha.Z nebe sjel blesk, udeřil do meče a Jason odletěl. Dopadl na zem a překulil se. Když vzhlédl, obr vrávoral. Vlasy mu hořely a jednu tvář měl zčernalou od blesku. Meč se mu v uchu rozštípl. Po tváři se mu řinul zlatý ichor. Ostatní zbraně mu v copech jiskřily a doutnaly.Porfyrión málem upadl. Kruh nestvůr zavrčel a popošel dopředu— vlci a obři upírali oči na Jasona.„Ne!“ vyjekl Porfyrión. Nabral rovnováhu a zlostně si poloboha měřil. „Já si ho zabiju sám.“Zvedl oštěp a ten se rozzářil. „Chceš si hrát s bleskem, chlapečku?Na to zapomeň. Já jsem Diova zhouba. Byl jsem vytvořen,abych tvého otce zničil, a to znamená, že vím přesně, co zabije tebe?
Něco v Porfyriónově hlase Jasonovi napovídalo, že obr neblufuje.Na této výpravě si s přáteli vedli dobře. Společně dokázali skvělé kousky. Ano, dokonce hrdinské kousky. Ale když obr napřáhl oštěp, věděl Jason, že tenhle úder neodrazí.Tohle je konec.„A je to!“ zaječel Leo.„Spát!“ nařídila Piper tak působivě, že se nejbližší vlci svalili na zem a začali pochrupovat.Klec z kamene a dřeva se rozpadla. Leo se prořezal základnou nejhustších provazců a zřejmě odřízl spojení klece s Gaiou.Mříže se rozpadly na prach. Hlína kolem Héry se rozsypala.Bohyně vyrostla a zazářila silou.„Ano!“ zaburácela. Odhodila černou róbu a odhalila bílé šaty a paže, ověšené zlatými šperky. Tvář měla hrozivou a krásnou zároveň a v dlouhých černých vlasech jí zářila zlatá koruna.„A teď se pomstím!"Gigant Porfyrión couvl. Neřekl nic, ale věnoval Jasonovi poslední nenávistný pohled. Bylo jasné, co tím chce říct: Příště.Pak udeřil oštěpem do země a zmizel v ní, jako by naskočil na skluzavku.Nestvůry na dvoře začaly panikařit, ale nebylo úniku.Héra se rozzářila ještě víc. Houkla: „Zakryjte si očí, mí hrdinové!"Ale Jason byl ještě v šoku. Pochopil ten rozkaz příliš pozdě.Před jeho očima se Héra proměnila na supernovu, explodovala v prstenec energie, která okamžitě vypařila všechny nestvůry.Jason se zhroutil, to světlo se mu propálilo až do mozku a jeho poslední myšlenka byla, že mu hoří tělo.